Po letech úpadku nacházejí pěstitelé kávy v Mexiku nové možnosti jak uspět a to díky specializovaným zákazníkům.
Může váš ranní šálek kávy podpořit pracovité a odhodlané mexické farmáře?
Politováníhodnou pravdou je, že Mexiko není považováno za nijak významného producenta kávy, a to ani mezi samotnými Mexičany. V supermarketech i v restauracích najdete zejména instantní kávu Nescafé. „Gurmánská“ káva je často spojována s řetězcem Starbucks. Přestože Mexiko by snadno mohlo uspokojit poptávku po všech typech kávy, stále ji dováží ze zemí, jako je Brazílie, Kolumbie a Vietnam, a to kvůli ceně i prestiži.
Ale tak by to být nemělo. Mexiko má své vlastní kávové speciality, jako je café de olla - káva, která se připravuje s kořením a piloncillovým cukrem - a také regionální přípravy jako café lechero, což je espresso s napěněným horkým mlékem populární ve Veracruzu.
Káva byla do Mexika přivezena na konci 18. století. Asi o 100 let později ji tato země také vyvážela. Mexiko má tropické deštné pralesy se správnou vlhkostí, půdou a nadmořskou výškou pro pěstování dobré, dokonce i vynikající kávy, zejména v oblasti Chiapas, Veracruz a Puebla.
V 50. letech mělo Mexiko slibný kávový průmysl, který federální vláda silně podporovala. Pracovala na mezinárodní úrovni tak, aby ceny udržovala stabilní a relativně vysoké. Tato politika byla úspěšná, přinesla do Mexika peníze a podpořila některé z nejchudších obyvatel země.
Počínaje 70. léty ale produkce kávy upadla v nemilost.
V té době začala řada zemí produkovat velké množství kávy a tím se trh v 80. letech minulého století kompletně zaplnil. V Mexiku se navíc uchytila neoliberální hospodářská politika, která odklonila vládu od její role vyjednavače. Výsledkem bylo, že produkce do 90. let poklesla o 71%, protože farmáři zjistili, že vůbec nejsou schopni vydělat žádné peníze.
Cenová podpora byla pro mexické farmáře klíčová, protože pracovali na malých pozemcích ve velmi izolovaných regionech, bez infrastruktury a přístupu k technologiím. Za takových podmínek se pěstování a transport kávy na trhy výrazně prodraží.
To, že farmy v Mexiku jsou převážně malé, můžeme vysvětlit historickým a politickým vývojem země. Většina půdy, na které se káva pěstuje, se nachází na jihu země. Historicky byli pozemky v této oblasti ve vlastnictví jednotlivých rodin nebo komunity a byly přidělovány do péče jejich jednotlivým členům. Tyto haciendy (plantáže) byly po mexické revoluci rozděleny a distribuovány mezi venkovské obyvatelstvo. Stále zde přetrvává silný negativní postoj vůči velkým soukromým farmám.
Dnes má Mexiko přes 500 000 farmářů, kteří obdělávají o něco více než 700 000 hektarů. Mnozí dělají, co mohou, na méně než hektaru půdy. Tito farmáři byli historicky závislí na bezohledných prostřednících zvaných kojoti a to jak s prodejem kávy tak s financováním projektů. Takový systém příliš nenapomáhá v boji proti chudobě, ale velcí odběratelé nepovažují za ekonomicky proveditelné sjednávat nákup s bezpočtem malých zemědělců.
Produkce kávy v Mexiku začala v nedávné době opět růst, a to nikoli kvůli snahám vlády, ale díky kombinaci úsilí farmářských družstev a vzestupu výběrových káv a objevení této mezery na trhu. Po ztrátě vládní podpory začali zemědělci v Oaxace a Chiapas tvořit organizované skupiny, družstva. První a hlavní funkcí těchto družstev tehdy i nyní je prodávat kávu vypěstovanou jejich členy za lepší ceny.
Káva v bio kvalitě je na světě ze všech káv na tomto specializovaném segmentu trhu zdaleka nejdůležitější. V Mexiku byla první bio káva pěstována v oblasti Chiapas již v roce 1960, ale k většímu růstu trhu došlo až po roce 1980. Takováto káva může dosahovat cen o 15–20% vyšších než je běžný standart. Může se to zdát málo, ale díky tomu se stává pěstování kávy v menších objemech reálné. V produkci organické kávy dnes Mexiko zaujímá první nebo druhé místo na světě (záleží na zdroji).
Mezi další specifika tohoto trhu s výběrovou kávou v Mexiku patří pěstování vzácných odrůd, kávy s certifikací fair trade, s denominací původu a zapojení sociálně a ekonomicky uvědomělých kupců do obchodování. Na takovýchto trzích lze těžit i z běžných nevýhod - produkce v malých objemech, odlehlé lokality a kultury a postupy, které chrání deštný prales. Tyto faktory jsou pro specializované spotřebitele výhodou, ti si totiž chtějí koupit více než jen svou dávku kofeinu.
Je ale pravda, že produkce výběrové kávy není všelékem. I zde existují problémy s přístupem k technologiím, s náchylností některých druhů rostlin k různým chorobám a s hledáním způsobů, jak dostat kávu od malých producentů na vzdálené trhy s výběrovou kávou ekonomicky proveditelným způsobem.
Ale navzdory potížím podíl výběrové kávy na trhu roste a vývozci, jako je David Benjamin Briones z kavárny Black Dragon v San Cristóbal de las Casas, vidí více příležitostí pro sebe i pro farmáře, se kterými pracuje.
Zájem o výběrovou kávu neunikl ani firmám, jako jsou Nestlé a Starbucks. Nejenže propagují svou kávu podle zemí původu, ale mají také velmi dobře zviditelněné programy, které pomáhají zemědělcům zlepšit jejich zásobu rostlin i pěstitelských technik.
Není divu, že i když se mexická vláda v této věci opozdila, tak znovu investuje do tohoto odvětví. Počínaje rokem 2016 se pokles produkce kávy zastavil a začal se pomalu vracet na své původní objemy.
Mezinárodní neziskové organizace, státní vlády, mexická federální vláda a dokonce i nadnárodní korporace nabízejí způsoby, jak nakupovat bio a jinou výběrovou kávu. Existuje také mnoho kaváren po celém Mexiku, které nabízejí lokální kávy, zejména v místech, jako je Mexico City, San Cristóbal de las Casas, San Miguel de Allende a v dalších luxusních turistických oblastech. Místní firmy a družstva založená farmáři však stále nabízejí ten nejpřímější způsob, jak mohou pěstitelé kávy maximalizovat svůj užitek z produkce.
Peníze nejsou v kávě v zelených zrnech, ale ve finálním praženém produktu a jeho prodeji. Ambiciózní farmářská družstva se vrhla na pražení a prodej svých vlastních značek kávy, přičemž často využívají své etnické a regionální identity a internetu.
Nejúspěšnější družstva se nacházejí v Oaxace, po nich následuje oblast Chiapas. Zajímavé je, že se jedná o státy s vysokou populací původních obyvatel. Podobné skupiny se ale nacházejí všude, kde se pěstuje káva. Jsou i tací, kteří své produkty prodávají online, nejčastěji prostřednictvím facebookových stránek.
Jedním z nich je značka Tojtzotze, která zastupuje farmáře několika domorodých etnik v Lacandonském deštném pralese v Chiapas. MRGrupo Monte Blanco zase představuje skupinu pěstitelů ve Veracruzu a Yuku Café se specializuje na kávu pěstovanou v regionu Mixteca v Oaxace. La Cooperativa de Cafe de Totonacapan je potom skupina 29 ženských producentek ve státě Puebla, která prodává na místech, jako je Starbucks.
Zdroj: Mexico News Dai
Jsem máma podnikatelka, milovnice cizích kultur a jazyků, dřív hodně cestovatelka a vším tím se prolíná už od roku 2012 káva. Od konce roku 2019 piplám své druhé dítě – firmu Chicas Industry s.r.o., která importuje zelené kávy z Kolumbie a Brazílie.
