Aneta Pomikálková

Narodila jsem se před rokem 2000 na vesnici, kde se káva dělila na dva základní druhy – rozpustnou a turka, přičemž ani jedno se nedalo pít bez určité dávky sebezapření. S hrdostí jsem proto prohlašovala, že kávu nepiju a nikdy nebudu. Jenže pak přišla vysoká, spoustu dobré i špatné literatury a debat o smyslu bytí a káva jako by se sama pozvala do kroužku. Dneska je pro mě nedílnou součástí všedních dní. Je to inspirace, co dala světu velké romány. Je to rituál, energie i malá radůstka v pěkném hrníčku. A v neposlední řadě je to moje komfortní útočiště ve chvílích, kdy se necítím ve své kůži. Všechna velká rozhodnutí by se podle mě měla dělat nad hrnkem kávy.