Uprostred barovej scény plnej trendov a okázalosti existuje miesto, ktoré nepodlieha pravidlám, ale tvorí si vlastný vesmír. Lounge Bohemia – ukrytý klenot v srdci Shoreditchu – je viac než len molekulárny bar. Je to svet, kde sa stretáva alchýmia chutí s nostalgiou a zážitkom, ktorý začína už pri vstupe za tajomné dvere.
Za týmto ikonickým miestom stojí Paul Tvaroh – podnikateľ a vizionár z Česka, známy aj ako štýlový muž v klobúku. V roku 2007 premenil podzemné priestory v Londýne na miesto, ktoré pôsobí ako retro obývačka jeho babičky – intímne, prívetivé, plné osobnosti a pohodlia. Miesto, kde sa ľudia môžu uvoľniť, rozprávať, dať si drink a zažiť niečo výnimočné. Lounge Bohemia – názov, v ktorom slovo „Lounge“ nie je náhodné – vznikla ako prirodzená odpoveď na medzeru na miestnej scéne.
V čase, keď Paul začínal, Londýn ešte nepoznal koncept barov s komornou atmosférou, kompletnou obsluhou a dôrazom na zážitok. Na výber boli prevažne hotelové bary – vtedy pre verejnosť takmer neprístupné – alebo exkluzívne privátne kluby, kam sa dalo dostať len na pozvánku. Miesto, ktoré by ponúkalo autentické stretnutie v neformálnom duchu, s kvalitným koktailom, precíznym servisom a jedinečnou osobnosťou priestoru, jednoducho chýbalo. Práve túto prázdnu medzeru Paul vyplnil a do mesta vniesol nový štandard.
Nový bar v podzemí zaznamenal neuveriteľný úspech – už tri mesiace po otvorení bol zaradený medzi 10 najlepších barov v Londýne a po polroku ho magazín Class dokonca zaradil do rebríčka 50 najlepších barov sveta.
„Člověk si otevře bar někde ve sklepě a hned je mezi padesáti nejlepšími. Co víc si můžeš přát – koncepčně? Máš podnik, který milují lidi, ale každý večer otevřeš pokladnu a zjistíš, že peníze sotva pokryjí náklady,“ hovorí Paul Tvaroh pre Roast Different.
Vtedy ešte nešlo o molekulárny bar. „Koncept nikdy nebyl o tom, že to bude molekulární bar, ne na začátku, ne v den jedna,“ zdôrazňuje koktailový mág. A predsa práve táto revolučná technika ho nakoniec zachránila a vystrelila na vrchol barovej scény. Paul Tvaroh sa rýchlo stal ikonou, ktorej koktaily si vychutnávali legendy ako Vivienne Westwood či Keira Knightley. Vytváral unikátne koncepty pre prestížne značky ako Belmond či Rolls-Royce, no napriek svetovým úspechom zostáva verný svojej skromnej bubline.
„Nikdy nebudu milionář,“ priznáva bez zábran, „nepřizpůsobuji se davu a masám, nejezdím na Ferrari, nemám helikoptéru, jen dělám to, co dělám s láskou a vášní. Vím, že jednoho dne s tímto barem zestárnu a zemřu.“
V exkluzívnom rozhovore nám Paul prezradil, ako mu náhoda a odhodlanie pomohli formovať londýnsku barovú scénu, či sa mu na evente podarilo presťahovať zásoby na 5 000 koktailov kvôli nesprávnej lokalite, ktorú mu poslali organizátori, prečo vás do Lounge Bohemia nepustia s kravatou a či mal niekedy záložný plán.
„Jsi v žebříčku 50 nejlepších barů světa, ale nemáš peníze na náklady,“ spomína Paul
Rok 2007 priniesol do Londýna víziu mladého a odhodlaného Čecha Paula Tvaroha, ktorý sa rozhodol prebudiť barovú scénu mesta k novému životu. V londýnskej štvrti Shoreditch vzniklo miesto, ktoré si čoskoro získalo srdcia mnohých – išlo o bar s dušou, kde sa stretáva tradícia s moderným experimentom.
„Původní koncept ale úplně nevyšel podle představ. Když někomu řekneš, že po šesti měsících od otevření se tvůj bar zařadil mezi 50 nejlepších na světě, většina odpoví: ‚To je fantastické!‘ A ty na to jen kývneš: jo, je to super, vyšel článek, ale kasa zůstává prázdná. Když se na to dívám zpětně, zachránila mě úplná náhoda – rozhovor s kamarádem, který mě přišel navštívit do baru. Mezi řečí mi představil koncept molekulární mixologie a všechno se najednou změnilo,“ vzpomíná Paul.
V čase, keď Instagram ešte neexistoval a YouTube len začínal získavať popularitu, bola molekulárna mixológia stále čerstvým konceptom vychádzajúcim z molekulárnej gastronómie. Paul mi prezradil, že v tom období sa tejto technike venovalo na svete len zopár ľudí – približne traja Američania a jeden Talian.
„Molekulární mixologie nebyla něco, co by se dalo dělat masově v přeplněných barech. Jednoduše řečeno, fine dining v restauraci na vlakovém nádraží nefunguje,“ vysvetľuje. On mal však bar, ktorý bol stvorený na to, aby hostil menší počet ľudí a každého osobne obslúžil.
Keď vytvoril prvé štyri koktaily na báze molekulárnej mixológie, vypýtal si za ne dvojnásobok, no zákazníci si ich okamžite zamilovali. Klasike odzvonilo. „Lidé si raději dávali molekulární koktejly, protože nikde jinde ve městě takové něco nedělali,“ opisuje Paul.
Skutočný zlom prišiel, keď ho začali oslovovať firmy s ponukami na spoluprácu. Paul dostal príležitosť, ktorá mu konečne umožnila začať zarábať pre seba a rozšíriť svoje menu. „A dnes jsme tam, kde jsme,“ hovorí s úľavou a zalomí rukami.
Rýchlo sa ho však spýtam, či mal záložný plán. „Řekl jsem si, že když to nevyjde, nic se neděje. Přijdu o bar, možná nebudu dělat 12 hodin denně, ale 16 hodin denně, abych splatil, co jsem do toho nalil. Ale chvalabohu se to povedlo, a dnes můžu dělat to, co miluju, bez pocitu, že jsem něco vzdal,“ uzatvára.
Koktaily, ktoré prebúdzajú emócie a prinášajú nezabudnuteľné zážitky
V tej dobe bol Paul jedným z prvých na svete, ktorí molekulárnu mixológiu formovali do podoby, v akej ju poznáme dnes. Nielenže Londýnu predstavil tento nový koncept, ale stal sa aj autorom viacerých unikátnych techník. „Za svou kariéru jsem vytvořil pět až šest technik, o kterých si nemyslím, že je někdo jiný používá. Samozřejmě nemohu s jistotou tvrdit, že jsem je opravdu vymyslel – nikdy nevíš, jestli někdo na druhé straně zeměkoule neměl stejný nápad. Ale na sto procent jsem autorem Fizzy jelly, želatiny s bublinkami. Mnoho věcí, které tvořím, nemá oficiální název, jen pracovní,“ usmieva sa Paul.
Mohlo by tě také zajímat
Návod na lepší extrakci: Tajemství Sibarist Boosterů
Matt Winton, světový šampion v přípravě filtrované kávy, objevil, že klíčovým faktorem pro lepší extrakci jsou "body kontaktu" mezi filtrem a dripperem. Sibarist Boostery tyto body optimalizují, což zajišťuje rovnoměrnou extrakci a lepší chuťový profil.
Jeho špecialitou je aj menu à la carte v Lounge Bohemia, kde sú koktaily rozpísané výhradne podľa chutí. Nájdete tam napríklad kombináciu vajca, slaniny a medu, alebo doutník s dubom, pomarančom a vanilkou. Hosť nikdy presne nevie, či dostane tekutý, hustý alebo penový nápoj – nie preto, aby sa niečo tajilo, ale aby si mohol užiť zážitok z prezentácie. „Když je menu takto rozpracované, podle mě má člověk větší chuť vybrat si z toho, co ho osloví nebo překvapí, než kdyby si řekl: ‚Já piju jen tequilu, dám si něco s ní,‘ a přitom mu utečou další desítky rozmanitých chutí.“
Podľa zakladateľa Lounge Bohemia tento prístup nabáda k hlbšiemu a emocionálnejšiemu vzťahu s nápojom, nehovoriac o kúzle samotného servírovania, ktoré je späté s momentom prekvapenia.
Na pozvánky – a bez kravaty (či oblekov)
Lounge Bohemia je pre tých, ktorí si ju zaslúžia nájsť (a zažiť). Ak chcete nahliadnuť do jej galaxie a vychutnať si ju plnými dúškami, dávajte pozor na nápis na dverách: „pouze na pozvánky“ – po telefonickej dohode.
„Když někomu řeknu, že fungujeme jen na pozvánky, často si pomyslí: ‚Ježiši, to bude naškrobené.‘ Ale je to čistě koncepční,“ vysvetľuje mi Paul.
„Pozvánka slouží výhradně k tomu, abych věděl, kdo a kolik lidí přijde ten večer. Nechci, abyste přišli neohlášení a já vám musel vysvětlovat, že vás nemůžeme usadit – i když bych chtěl. I když možná v tu chvíli vidíte prázdný bar, já mám před sebou papír s poznámkou, že za patnáct minut přijde pět hostů. Na jedné straně se snažím situaci slušně vysvětlit, ale na druhé mi to zabírá čas, který nemohu věnovat zákazníkům, kteří si rezervaci udělali,“ dodáva.
V ranných začiatkoch sa sem-tam ešte niekto vedel prekĺznuť aj bez rezervácie. Paul vtipne spomína aj na deň, keď k nim zavítala herečka Keira Knightley a dostala najhorší stôl.
„Nejprve jsem nevěděl, o koho jde, ale protože neměla rezervaci, dostala jediný volný stůl pod schody. Přesto se stala pravidelnou zákaznicí a dokonce u nás uspořádala narozeninovou oslavu pro svého přítele.“
Dnes je koncept Lounge Bohemia úplne vystavaný a chod baru musí fungovať presne ako švajčiarske hodinky. Kapacita sa postupne znižovala – začínali so 43 miestami, potom prešli na 34, počas pandémie na 22 a od jesene 2026 bude Lounge Bohemia otvorená len pre 8 hostí. Ak si však spravíte rezerváciu, váš zážitok bude o to intenzívnejší.
Ďalšia unikátna vec na bare je, že do Lounge Bohemia vás nepustia v obleku ani s kravatou. Paul mi vysvetľuje, prečo si u nich „kravaťáci“ neškrtnú.
„Jsme na okraji City. V době našeho otevření bylo zvykem, že City people – takzvaní kraváťáci – chodili do barů, měli peníze, což je sice hezké z komerčního hlediska, ale ti lidé se neuměli chovat a nepřinášelo to sem tu pravou atmosféru, kterou jsem chtěl. Chápu, že si potřebovali odpočinout a vyventilovat se, ale my nejsme podnik, kam se chodíš ventilovat, my jsme podnik, kam jdeš za zážitkem. Pokud to někdo nepochopí, slušně se s ním rozloučíme – jednoduše nezapadl do konceptu.“
„Můžete si říct, že jsem blbec, protože právě takhle ztratím hodně zákazníků, ale na druhé straně na mě čeká dalších patnáct zákazníků, kteří si udělali rezervaci a vědí, proč jsou tu.“
Dress code bez oblekov je dodnes hlboko zakorenený v DNA baru. Kvôli špecifickému prístupu a konceptu sa však z času na čas – hoci len veľmi zriedka – objavia aj negatívne recenzie. Väčšina z nich je však úplne irelevantná a Paul ich s úsmevom zdieľa na svojom Instagramovom profile.
„Když někomu dva týdny před tím, než má přijít, vysvětlím, že potřebuji vědět přesný počet hostů, a on si ten večer přinese ještě dalšího člověka navíc, tak jim bohužel musím říct, že to není možné. A oni mi pak říkají, že jsem jim pokazil celou párty. Já na to jenom: ne, pokazili jste si ji sami. Někdy nám zase vyčítají, že oni chtěli jen obyčejný koktejl. Mrzí mě, že nevědí, kam přišli – je to jako přijít do sushi baru a chtít hranolky nebo carbonaru. Pokud je chceš, velmi rád ti doporučím dalších pět podniků, kde je dělají,“ smeje sa koktailový alchymista.
Zážitkové koncepty, ktoré rozprávajú príbeh: Ako si Vivienne Westwood vychutnala koktail v Krajine zázrakov
Hoci Lounge Bohemia patrí k ikonám svetovej barovej scény, Paul Tvaroh priznáva, že ho dnes neživí bar s kapacitou 22 hostí, ale tvorba jedinečných zážitkov a konceptov pre súkromné a firemné eventy. Niektoré nápady prichádzajú spontánne – ako blesk z jasného neba, iné si necháva „dozrieť pod klobúkom“, kým nenastane ich čas.
Či ide o exkluzívne podujatie pre svetové značky alebo konceptuálny večer s jemnou dávkou nadsázky – všetky projekty Pavla Tvaroha sa vyznačujú silnou autorskou víziou a príbehovosťou. Pre Českú a Slovenskú ambasádu v Londýne vytvoril konceptuálny welcome drink – koktail Beton (becherovka s tonikom) symbolicky pripravil v miniatúrnej miešačke, inšpirovaný brutalistickou architektúrou budovy.
K jeho najprestížnejším spoluprácam však patria projekty pre Van Cleef, BAFTU, Rolls-Royce či Belmond – spoločnosť z portfólia LVMH, ktorá vlastní a prevádzkuje ikonické hotely a zážitkové cesty, vrátane legendárneho hotela Cipriani v Benátkach či vlaku Venice Simplon-Orient-Express. Paul pre nich vytvoril v Londýne nezabudnuteľný zážitok v podobe originálneho barového storytellingu, ktorý hostí previedol symbolickou cestou naprieč destináciami z portfólia Belmond.
Pri príchode na event každý dostal „lístok na vlak“ a keď sprievodca zapískal na píšťalku, Paul ich už čakal na streche a pozýval na cestu. Každá „zastávka“ bola reprezentovaná ikonickým koktailom, ktorý sa viaže k jednotlivým destináciám, no servírovaným v hravej molekulárnej forme.
V Benátkach to bol Bearllini – Paulova variácia Belliniho v podobe gumových medvedíkov, v ktorých spojil bublinky prosecca a chuť bielych broskýň. Išlo o poctu legendárnemu Harry’s Baru, kde koktail Bellini vznikol. V Peru hostí prekvapil Pisco Sour podávaný ako dymiaca sopka a finále večera patrilo brazílskemu Riu – konkrétne hotelu Copacabana Palace, kde Paul vytvoril Caipirinhu v podobe ľadového nanuku. Hostia si ho odniesli von z miestnosti a keď sa ich niekto opýtal, kde ho vzali, len s úsmevom odpovedali: „musíš si počkat na svůj vlak.“
Vo svojom portfóliu sa však Paul Tvaroh môže pochváliť aj nevšednou spoluprácou s londýnskym obchodným domom Selfridges. „Oslovili mě, abych připravil párty pro 500 lidí. Nejprve jsem odmítl – v té době jsem prostě neměl kapacitu, znalosti ani odvahu zvládnout takový objem. Ale řekl jsem si, že by byla škoda tuto příležitost jen tak zahodit. Navrhl jsem, že se na to podíváme společně a třeba vymyslíme něco jiného,“ vzpomíná Paul.
V tom období Selfridges otváral najväčšie oddelenie obuvi v Európe – zaberalo celé jedno poschodie. Počas obhliadky priestoru si všimol zrkadlo. Otvoril ho – a za ním sa objavila nevyužitá miestnosť plná krabíc od topánok. „Tehdy bylo rozhodnuto. Navrhl jsem, že právě tam vytvoříme koncept. A buď se to povede – nebo ne.“
Priestor sa v deň akcie premenil na rozprávkový svet z ríše zázrakov. Z 500 hostí bolo vybraných 100 VIP hostí – 50 párov, ktorých pri vstupe do tajomnej miestnosti vítala „Alenka“. Keby prišiel niekto iný, nedostal by žiadne inštrukcie – len tí vyvolení sa dočkali prekvapenia. Alenka ich oslovila slovami „Dobrý večer, já jsem Alenka. Pojďte se mnou, zavedu vás za zrcadlo.“
Keď hostia vstúpili, dvere sa zatvorili. Interiér bol kompletne vyplnený bielymi krabicami od topánok, svietili v ňom umelé sviečky a na jeho konci stál Paul – prezlečený za klobučníka Matta Hattera. „Dobrý večer, vítám vás,“ pozdravil ich. „Mohu se vás zeptat, jakou máte velikost bot?“ Keď odpovedali, usmial sa: „Výborně, myslím, že mám pro vás něco speciálního.“
Z police vytiahol malú krabičku, v nej dve miniatúrne škatuľky na topánky. Položil ich na stôl, otvoril shaker, vybral fľaše a s profesionálnym pokojom pripravil koktail, ktorý podával v štýlových martini pohároch. Keď sa hostia chystali napiť, zadržal ich. „Promiňte, skoro jsem zapomněl!“ Vzal pinzetu, vytiahol drobný papierový zvitok, ktorý vložil do pohára – ten sa okamžite rozpustil a na hladine sa objavili jedlé miniatúrne lodičky – ružové alebo čierne, vo farbách eventu. „Co to děláte? To není na pití!“ zvolal Klobučník, keď si hostia dali prvý dúšok.
„Těch 24 hodin, které jste měli na to, aby se boty přizpůsobily vaší velikosti, je teď ztraceno. Proto jsem se vás ptal na číslo! Teď už nic nezmůžeme…“
Tento scenár sa opakoval päťdesiatkrát počas večera – a každý z hostí odchádzal s niečím, čo nemal nikto iný: s jedinečným zážitkom a martini pohárom, v ktorom plávali jedlé topánky. Prvou osobnosťou, ktorá tento zážitok absolvovala, bola samotná Vivienne Westwood – a tak veľmi sa jej to páčilo, že prišla ešte raz. Keď sa obchodný dom Selfridges predával, majiteľka si osobne vyžiadala, aby práve Paul Tvaroh pripravil koncept jej záverečnej párty.
Mohlo by tě také zajímat
Máme se klanět novému králi batch brew?
Fellow Aiden je inovativní batch brew kávovar, který přináší přesnou kontrolu teploty, nastavitelný průběh zalévání a chytré funkce. Představujeme přístroj, který uspokojí zkušené borce i kávové lenochy
Menej je niekedy viac, nie všetci sa s tým však stotožnia
Napriek spoluprácam s najprestížnejšími značkami sveta a cestovaniu naprieč kontinentmi ostáva Paul Tvaroh verný svojmu rukopisu – komornému, intímnemu a hlboko osobnému prístupu. Aj keď sedíte v jeho bare Lounge Bohemia, nedostanete dva drinky naraz. Prvý príde až vtedy, keď vám dôkladne odprezentujú ten predchádzajúci. Niektorým klientom je však ťažké vysvetliť, že menej je niekedy viac.
„Ne všichni klienti ti stoprocentně věří, ne všichni se ztotožní s vizí komorního konceptu. Někdy chtějí něco velkého, hlasitého a pro masy. Samozřejmě, vždy hledáme kompromis – ale upřímně, nejraději mám, když si lidi odnášejí zážitek, na který nezapomenou. Hrajeme si s nimi. Ty koktejly v sobě mají něco ukrytého, mají vrstvy, nuance, které je třeba objevit, které je baví a na které nezapomenou, a to se dá dělat jen v malém,“ vysetluje.
„Když z koktejlu stoupá dým, není to proto, že tam nasypu suchý led – to zvládne každý. Dělám to proto, že se z něj uvolňuje vůně, která tě pohltí nebo ti něco připomene. To je to pravé kouzlo.“
Paul Tvaroh by dnes nebol tam, kde je, keby nebol perfekcionista. Keď vymýšľa koncept, vždy za priestorom cestuje osobne. Bez ohľadu na to, či ide o Londýn, Tokio, alebo Prahu. „Nikdy se mi nestalo, že bych někomu řekl ‚ano, uděláme vám event‘ a pak tam poslal můj tým. Lidi pořád překvapuje, že jsem tam osobně,“ hovorí.
„Když se podíváš na velké podniky, šéfové nemusí být všude. Mají manažery. Ale toto je koncept, který vzniká z radosti, z hrdosti, ne kvůli zisku.“
Roky praxe ho naučili zvládať aj nečakané situácie. „V Anglii se mi párkrát stalo, že jsme se na něčem dohodli, ale organizátoři změnili místo akce, aniž by mi dali vědět. A já jim říkám – nemůžete si zaplatit koncept a pak ho přesunout. Takto to nefunguje.“
Jedna z najdrsnejších skúseností prišla pred tromi rokmi na festivale v Karlových Varoch. „Přišli jsme na místo, kam jsme dovezli veškeré vybavení na 5000 koktejlů. Dívají se na nás s tím, že co tam jakože děláme, a pak nám produkce po telefonu oznámí: 'My jsme raději koupili jiný barák, akce je jinde.' Tak jsme to všechno museli zabalit a přesunout.“ Situáciu vo Varoch skomplikovala aj obmedzená dopravná logistika, ale nakoniec všetko dopadlo na výbornú.
Londýnska hospitality stráca úroveň. Sektor čelí úpadku, ktorý mení jeho tvár od základov
Paula som sa pýtal aj na situáciu na miestnej gastro scéne. Londýn totiž výrazne zasiahla aj pandémia a neobišla ani Lounge Bohemia. Kým väčšina barov prešla v tom čase na predaj koktailov vo fľaškách, Paul vedel, že toto nie je ich cesta.
„To, co děláme, se nedá jen tak zabalit a odnést domů. Je to umění, zážitek,“ hovorí. Najťažšie bolo čeliť neistote a neustále sa meniacim pravidlám. Keď vyšlo nariadenie, že alkohol možno podávať len s jedlom, reagovali po svojom – gin tonic pripravili v podobe „noodlí“ a ako jedlo k nemu podávali reálne zalievacie noodle spolu s termosku horúcej vody. „Řekli jsme: jestli si to chcete sníst tady, můžete. Jestli ne, vezměte si to domů. Nikdo to nechtěl. Lidé k nám prostě chtěli přijít na drink. Pravidla je nezajímala.“
Pomoc od štátu prišla, no nestačila. „Dostali jsme nějaké peníze, ale ani zdaleka to nepokrylo náklady. Podíval jsem se, kolik mám na účtu, svolal zaměstnance, řekl jim, kolik jim můžu platit, aby přežili, a modlil jsem se. Jsem vděčný, že tu stále jsme. Mnoho podniků to totiž nezvládlo,“ uzatvára.
Pandémia však poznačila aj samotné fungovanie baru – z pôvodnej kapacity 34 miest ich dnes zostalo len 22. Kapacita sa zmenšila, no práve vďaka tomu pôsobí podnik intímnejšie a ešte s väčším dôrazom na osobný zážitok. Aj to je dôkazom, že aj z náročných situácií môže vzísť niečo hodnotné.
Dnes však Londýn čelí ďalšej výzve – úpadku pohostinského sektora. Podľa Paula klesá kvalita služieb, vytráca sa osobný prístup, profesionalita aj samotná duša hospitality. „Místo interakce se zákazníkem přicházejí QR kódy. Odpovědnost za objednávku nese host a už není potřeba kvalifikovaný personál – stačí někdo, kdo přinese objednávku ke stolu.“
Dôsledkom je ústup investícií do vzdelávania a ťažšie podmienky na zamestnávanie ľudí zo zahraničia.
„Když chci po brexitu přijmout někoho kvalitního, potřebuji drahou licenci. To si malé podniky nemohou dovolit. Výhodu mají zase velké firmy s právníky,“ vysvetľuje Paul Tvaroh.
Pohostinnosť sa tak v Londýne posúva od ľudského zážitku k anonymnej efektivite. Lounge Bohemia si však svoj charakter aj v týchto podmienkach zachováva. „Začínal jsem s tím, že budeme dělat věci jinak a dávat jim duši — aby nezůstaly jen na stole, ale i v paměti, a tímhle se budu řídit navždy.“
„Když se na to dnes dívám zpětně, někdy přemýšlím, jestli mi neujel vlak a jestli jsem na tom neměl vydělat víc peněz. Ale kdybych zvolil jinou cestu, možná bych ztratil sám sebe. Přestože jsem něco vybudoval a byl s tím spokojený, rozhodl jsem se vystoupit z barové scény. Na začátku mě scéna uznávala, protože jsem přinesl něco nového, ale dnes už se se značkami nespolupracuju a můj bar je úplně nebrandovaný.
Ano, trochu jsem se tím odřízl od průmyslu, ale nelituju toho —naopak, přineslo mi to svobodu a otevřelo dveře k projektům, které pro mě mají mnohem větší hodnotu – a to jsou eventy pro Belmond či Van Cleef,“ hovorí na záver nášho rozhovoru.
Paul svoju filozofiu nemusí obhajovať, jeho úprimný úmysel mu zazriem v očiach keď odloží klobúk. Mnohých však prekvapí skromnosťou. Na slávu si nepotrpí a ak k nemu aj zavíta niekto nový, kto ho nepozná, rád žartuje, že Lounge Bohemiu vlastní veľký korporát. Je ako skutočný alchymista – keď pripraví svoje kúzlo, zmizne. A zostane po ňom len zážitok, čo doznieva veky… s vôňou, chuťou a emóciami.
Zdroj: Paul Tvaroh, Lounge Bohemia
Foto: David Turecký