Fairtrade jako udržitelnost kávového průmyslu

gravatar
 · 
13 mája, 2024
 · 
5 min read
Featured Image

Fairtrade obchodování přináší spravedlivé podmínky pro farmáře a pracovníky na kávových plantážích. Udržitelný slow-fashion světového obchodu mezi jižními zeměmi a Severem pomáhá budovat lepší budoucnost pro komunity v produkčních oblastech. Je fairtrade opravdu tak bezchybný? Měli bychom se v obchodech vyhýbat potravinám bez nálepky?

Historické okénko

Káva byla až do 90. let 20. století hned po ropě nejdůležitější komoditou na světě. Na počátku 90. let, s příchodem velké hospodářské krize, se trh s kávou dramaticky proměnil. Zvýšila se konkurence, protože se objevila spousta nových výrobců. Dalšími problémovými faktory byly technologické inovace a síla více liberálně orientovaných politik, jejichž reformy způsobily přebytek kávy na světovém trhu. Ten velmi rychle způsobil dramatický pokles výrobní ceny o více než 40 % a zvýšila se míra nestability kupní ceny.

Káva je dodnes nejdůležitější zemědělskou komoditou světového obchodu mezi globálním severem a jihem, celkově je dnes pátou nejdůležitější komoditou na světě. Kávový průmysl, od výroby přes zpracování až po prodej, zaměstnává zhruba 25 milionů lidí po celém světě, hlavně v rozvojových zemích.

Pytle s fairtrade kávou

První článek kávového řetězce

Káva v minulosti bývala koloniálním produktem. Pěstovali ji plantážníci z ovládaných a kontrolovaných koloniálních oblastí a následovně byla vyvážena do imperialistických mocností, které zneužívali přírodní zdroje (plantáže se zeleným zrnem) a levnou pracovní sílu (obyvatele kolonií, plantážníky) ve svůj prospěch. Káva byla z Brazílie, Kolumbie, Etiopie a spousty dalších zemí vyvážena do Evropy a USA, kde byla konzumována nebo dále distribuována koloniálními mocnostmi. V tomto procesu se točily velké peníze, přispíval však k ekonomické nerovnováze. Veškeré finance si nechával malý počet koloniálních elit a plantážníci, první článek dlouhého řetězce procesu kávy, byli v podstatě okrádáni.

Ačkoliv tyto země už nějaký ten pátek koloniemi nejsou, dodnes je ve spoustě oblastech s pěstiteli zacházeno neeticky. Je využívána dětská práce a země, do kterých se káva exportuje, zajímá jen zisk. A to se samozřejmě nebavíme jen o trhu s kávou. Export v podstatě čehokoliv ze zemí třetího světa je ošemetné téma plné nejasností a neinformovanosti.

Jak to tedy funguje?

 Zemědělci se spojují do demokraticky uspořádaných družstev. Spolupracují, předávají si informace a zkušenosti a mají společně větší vyjednávací sílu. Pěstitelé, zaměstnanci a pracovníci zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky se díky partnerství mohu uživit vlastní prací a za důstojných podmínek.

Za svou kávu, kakao či jiné komodity (čaj, třtinový cukr, banány, bavlna, řezané květiny, rýže, koření) dostávají výkupní cenu, která by měla odpovídat nákladům na pěstování nebo výrobu a zároveň umožnila klidné živobytí.

Produkty s ochrannou známkou Fairtrade byly vyrobeny a obchodovnány podle mezinárodních standardů organizace Fairtade International. Jejich cílem je boj s chudobou a zlepšení postavení pěstitelů. Standardy jsou povinni se řídit jak sami pěstitelé, tak výrobci a obchodníci.

Logo a slogan fairtrade

Ale...

Fairtrade má úžasnou myšlenku a dává smysl. Bylo by hezké věřit, že koncept funguje přesně tak férově a dokonale, jak jsem ho teď popsala. Realita je však jinde a důvodem je to, že lidé chtějí peníze. O nic jiného nejde. V podstatě všechny globální problémy, ať už se bavíme o ekologii, humanitárních pomocech, „udržitelném“ rybolovu… všechno to v konečném důsledku je jen o penězích elit a o tom, že se lidé nedokáží uskromnit.

Každý dobrý projekt s dobrou myšlenkou se dá krásně zneužít. Fairtrade k tomu vyloženě vybízí. Dochází pak k situacím, kdy jsou fairtrade výrobky v obchodech prodávány za mnohem vyšší cenu než výrobky bez certifikátu. To většinu lidí od koupi odradí. A nedivím se: koupit si kilo banánů za 116 korun, když ve vedlejším košíku jsou ty stejné banány bez nálepky za 40 korun? Když už se přece někdo plácne přes kapsu a drahé banány s dobrým pocitem koupí, už se nicméně nedozví, že farmář s Dominikánské republiky, který má z koupi profitovat, banány evropskému řetězci prodal za pouhých 18 korun za kilo. Tyto přesné ceny banánů se objevily u jednoho z prodejních řetězců ve Velké Británii.

Pořídit si na své produkty nálepku fairtrade není zadarmo. Pro zemědělce, kteří se rozhodnou certifikát získat, to znamená spoustu úsilí a financí, musí projít četnými inspekcemi a kontrolami. Nálepku získají zemědělci, kteří si náklady spojené s certifikací mohou dovolit zaplatit. Ty, kterým se tohle nepovede, potom jejich certifikovaná konkurence uvrhne do ještě větší chudoby.

Zajímat se

Má to tedy vůbec smysl? To, že určití lidé dokáží nechutně zneužít konceptu, který má být fér, jen ve svůj prospěch, je odporné a nelidské. Neznamená to však, že se tohle děje ve všech případech snahy o lepší svět. Dobří lidé jsou, dělají dobré věci a potřebují podporu nás všech. Zajímejte se: co kupujete, proč platíte tolik, kolik platíte, a komu vaše peníze vlastně jdou.

Tagged: fairtrade · udržitelnost
banner-01
banner-02
footer-rd-logo

ODOBERAJTE NÁŠ NEWSLETTER