Je ráno a i když vím, že odpoledne bude určitě ještě úřadovat léto, teď je chladno. Zastrčím ruce hloub do mikiny a vydávám se vstříc nejlepší kavárně v širokém okolí. Vélo Café. Je lehce před devátou, u stolečku sedí pár cyklistů, kteří mají za sebou dnešní švih, a od baru už se na mě směje Ferran. Majitel a jediný barista malé kavárny. „Myslím, že dnešek bude klidnější, rozhovor určitě zvládneme. Co si dáš?“ ptá se s velikým úsměvem a lehce španělským přízvukem.
Objednávám si flatwhite, sedám si ke stolku a na chvilku se zasním. La Seu d’Urgell leží v Pyrenejích, kousek od Andorry. Můžete se procházet uzoučkými uličkami, zastavit se na tapas a španělská vína do místních restaurací nebo na zmrzlinu pod platany. Protéká jím řeka Segre, kde na slalomové trati probíhal v roce 1992 olympijský závod. Téměř každý podzim jím projíždí etapa cyklistické Vuelty. Není se čemu divit, že právě tady se usadila cyklistická výběrová kavárna.
Ze snění mě vytrhne Ferran, taky si se mnou dává flatwhite. „Ráno je pro něj jako stvořené. Během dne pak mám rád espresso – a po obědě ještě jedno. Ale kávu mám celkově rád. Patří k ní knížka nebo dobrá konverzace,“ hned popisuje. Sleduju cyklisty vedle u stolu a zajímá mě, jestli sportuje i on. „Chodím na kolo tak často, jak mi to práce a rodina dovolí,“ vypráví. „Sport mi pomáhá se uvolnit, psychicky si odpočinout. Cyklistika je ideální na prozkoumávání okolí, nedělá ruch, je dostatečně pomalá, takže nemusíš zbytečně shazovat kila – a zároveň zdravá.“
Takže cyklistika ano, ale kavárna? Ferran původně žádnou neplánoval. „Chtěl jsem vytvořit síť ubytování pro cyklisty, kteří projíždějí Pyrenejemi. Ale můj tehdejší byznys partner to neviděl jako reálný projekt. Tak jsem šel do něčeho menšího – a rozhodl se pro kavárnu,“ vypráví.
Dnes prodá okolo 50–60 espress denně a ca dvě konvice filtru. „Pokud zrovna neprobíhá svěťák,“ směje se. Na olympijské trati z Barcelony 1992 se totiž každoročně koná světový pohár nebo mistrovství světa ve vodním slalomu. „To v mé kavárně vysedávají slalomáři nonstop a obrat je mnohonásobně vyšší.“
Většina zákazníků je ale místních. Jsou to sportovci z okolí nebo z Andorry – a často i cyklo profesionálové. Kávu bere od pražírny Familia Osorio z města Manresa. „Vyhovuje mi jejich výběr zrn. Jsou kvalitní a za dobrou cenu. Navíc jsme si sedli lidsky – důvěra je pro mě klíčová. Zkoušel jsem jiné pražírny, ale nejvíc spoluprácuji právě s nimi.“
Ferran ale dobře ví, že podnikat v kavárenství není jen o kávě. „Najít dobrého pražiče, kterému důvěřujete, a naučit se z jeho kávy vytáhnout maximum, je důležité. Ale je potřeba myslet i na vztahy. Znát zákazníky, naslouchat jim, poznat jejich preference a umět poradit, co jim zachutná.“
Proto je ve výběru Ferran opatrný. Většina nápojů se pije s mlékem, a ne všechny kávy se k tomu chuťově hodí. „Ovocné nebo květinové profily v kombinaci s mlékem u nás moc nefungují. Lidé to nechtějí. Proto volím sladší, čokoládovější kávy. Na filtry si ale zákazníci dávají rádi právě ty ovocné, africké.“
Když Vélo Café otevřel, byl jedním z prvních podniků svého druhu v celé provincii Lleida. Dnes už v regionu najdete i další výběrové podniky – třeba v Puigcerdà nebo Andoře – ale Vélo Café zůstává srdcem celé cyklisticko-kávové scény.
Jeho atmosféra je jedinečná. U stolu vedle sebe sedí místní, elitní sportovci i náhodní výletníci. Přijedou na kole, v sandálech, v bundě nebo v dresech, všichni jsou vítaní.
Ferran už mezitím připravuje další shot. Pyreneje se nadechují do dalšího dne, je jasné, že odpoledne bude vedro. Bude to chtít minimálně jednu zmrzlinu pod platany.
Zdroje fotografií: Velo Café