Na malém ostrově Réunion, který leží v Indickém oceánu vedle Madagaskaru, se pěstuje jedna z nejoceňovanějších káv na světě – Bourbon Pointu. Farmy, kde se pěstuje, jsou ale tak malé a nenápadné, že je velmi těžké je najít. Bariérou totiž může být i neznalost francouzštiny, protože s angličtinou na ostrově moc nepochodíte. 

V předchozím článku Kávová kultura na Réunionu: Probudí se k životu? jsem už naznačila, že se mi to nakonec povedlo – jen díky místním a pražiči Rasi Bunovi, který pořádá kávové workshopy, jsem se mohla vydat na prohlídku jedné z nejmenších farem, jakou jsem kdy viděla. 

Farma Sliti leží na západních svazích hory Mäido ve výšce 1000 m n. m. Naše cesta začala sjezdem z dálnice u pobřežního města Saint-Paul, kde jsme začali stoupat strmými serpentinami nahoru. Cesta se neustále zmenšovala, zužovala a my už přestávali věřit, že na nějakou farmu vůbec dojedeme. Najednou jsme u téměř polní cesty uviděli malou šipku s nápisem „Domaine des Caféiers“. Zaparkovali jsme vedle pasoucí se krávy a jakmile jsme vystoupili z auta, všimli jsme si obrovských pavouků všude kolem – nevědět, že na Réunionu nejsou žádní jedovatí pavouci, rovnou bych to otočila zpět. Najednou z farmy se smíchem vyšla Martine a vysvětlovala, že všechno pochopíme během prohlídky. Vydali jsme se tedy mezi kávovníky a další rostliny.

1 ha půdy s kávovníky, 300 kg kávy ročně

Martine a Mongi Sliti pěstují na 5 ha půdy ovoce, zeleninu, aromatické i léčebné rostliny. Poprvé jsem tak viděla eukalyptus nebo skořicovník, procházeli jsme mezi mnoha druhy rajčat, citrusů, banánovníků a dalších léčebných rostlin i květin, jejichž jména už si bohužel nevybavím. Mezi nimi – na ca 1 hektaru půdy – pěstovali také kávu. 

Manželé Sliti se kdysi na Réunion vydali na dovolenou. Bylo to v podobné době, kdy Japonec Yoshiaki Kawashima objevil několik rostlinek vzácného kávovníku Bourbon Pointu. Instinktivně se rozhodli, že zde už zůstanou, a společně s 80 dalšími farmáři se zapojili do experimentu obnovy Café Bourbon Pointu. Vše ohledně kávy se museli naučit – jak ji pěstovat, jak se o kávovníky starat, jak kávu zpracovávat i pražit. V roce 2005 poprvé sklidili kávové třešně a zelená zrnka rozeslali do světa na testování. A výsledky? Jejich odrůda Bourbon Pointu byla zařazena mezi jednu z nejdražších a neoceňovanějších káv. Většina sklizně aktuálně míří do Japonska, ale také do Belgie, Švýcarska nebo na Tchaj-wan. 

Co si budu pamatovat? Vůni jasmínu, sladkost třešní i fiasko se zelenými zrnky

Farmu jsme navštívili začátkem března, zhruba měsíc a půl po sklizni. I tak jsme ale na pár kávovnících našli sem tam květy, sem tam zelené, a někde dokonce červené třešně. Poprvé jsem si přivoněla ke květu kávovníku – krásnější vůni jsem do té doby neznala. Voní jemně, trochu jako jasmín – a je nádherný. Zralá kávová třešeň chutná velmi sladce – až mě to překvapilo. Na farmě ze zbytků dužiny dělají džem, který jsme mohli ochutnat a teda… mňam! Byl výborný. Martine nám taky poradila, abychom si nechali zrníčka ze snědené třešně a zkusili je doma zasadit – že bychom mohli mít časem krásnou pokojovku. Už rok se snažím a uvidíme, do jaké výšky mi vyrostou. 

Kávovníky Bourbon Pointu jsou vzrůstem menší, mají tenké listy i větvičky. Třešně jsou středně velké a trochu protažené – proto se často přirovnávají ke klasům. Hustota listů na stromech pomáhá tomu, aby třešně dozrávaly pomalu, čímž si můžou uchovat větší podíl cukru. Jejich sběr probíhá až 3 měsíce, kdy se každý den sbírají pouze ty zralé, vínovo červené.

Na farmě používají washed metodu zpracování. Mají jednu z nejmenších loupaček, jaké jsem kdy (a to i na fotkách) viděla, což odpovídá jejich produkci 300 kg zelených zrnek ročně. Z loupačky se zrnka přesouvají do vody, kde je 12–36 h fermentují. Následně se 15–30 dnů suší na vysouvacích afrických postelích na slunci. 

Na závěr exkurze jsme měli možnost kávu ochutnat. Podle popisu by káva měla mít plné tělo, nízkou hořkost a příjemnou kyselost s dozvukem pomerančů, mandarinek a liči. Popravdě to byla nejlepší káva, kterou jsem na ostrově vyzkoušela – i tak si ale myslím, že díky světlejšímu pražení by mohla chutnat ještě lépe. 

Fiasko s tím, jak jsem se snažila přivézt zelená zrnka do Prahy, koupila 300 g za 90 EUR a jako neznalému nákupčímu mi prodali zrnka z rok staré sklizně, raději podrobněji popisovat nebudu. I přesto mi zůstal pozitivní zážitek – a pokud se na farmu dostanu znovu, určitě je budu reklamovat.

Pavoučí hrdinové chrání kávovníky před brouky

Na závěr ale zpátky k obrovským pavoukům, kteří nás na farmě přivítali. Káva Bourbon Pointu z farmy Sliti získala v roce 2011 bio certifikaci Evropské unie. S organickým pěstováním pomáhají právě tito pavouci. Živí se totiž brouky, kteří vyjídají kávové třešně zevnitř a které je často velmi těžké objevit. Martine se o pavouky stará a přemisťuje je z kávovníku na kávovník podle potřeby. Během naší návštěvy byli ukrytí pod střechou před cyklonem, který na ostrov dorazil týden předtím. Popisovala, že je musela namotat na tyčku jako cukrovou vatu a jejich pavučiny schovala pod střechu – což vypadalo docela strašidelně.

Velkým problémem udržení kávovníků na Réunionu jsou kromě dotací na cukrovou třtinu právě každoroční cyklony. Ostrý vítr rostliny často poláme nebo úplně vyvrátí. Při velmi silném cyklonu Batsirai v roce 2022 sklidili méně než třetinu běžné sklizně – pouhých 70 kg kávy. V letošním roce zasáhl ostrov ještě silnější cyklon. Bohužel jsem z farmy nedostala odpověď – ale na následky se můžete podívat na facebooku farmy Sliti.  

Nezbývá než doufat, že to na Réunionu s pěstováním kávy nevzdají – a třeba ji jednou díky některé z českých pražíren budeme moct ochutnat i u nás.

Tereza Prskavcová

Před 4 lety jsme domů jako svatební dar dostali pákový kávovar. Z přípravy kávy se najednou stala závislost. Aktuálně pracuji jako copywriterka a příležitostná baristka v Česku i ve světě. Tvořit články pro Roast Different je zábava. Jsem ráda, že můžu spojit to, co mám ráda – a vás vzít s sebou na kávové farmy nebo popsat trendy přípravy kávy ve světě.