Článek vznikl ve spolupráci se společností Beansmith's Coffee Roastery
První část článku s názvem „Důvěra našeho štamgasta změnila osud Beansmith’s“ najdete v nejnovějším tištěném magazínu Roast Different. Prozradíme jen to, že 80letý stařík nečekaně pomohl Petru Slepánkovi získat vysněnou pražičku. Jak ale značka jako taková vznikala?
Naivní začátky Kofárny a cesta k úspěchu Beansmith’s
Beansmith’s, tehdy ještě pod obchodní značkou Kofárna, odstartovali svoji jízdu v roce 2014. „Začali jsme pražit na 3kg pražičce. Dodnes si to živě pamatuju – byl duben a my ji poprvé zapli. Za první rok jsme upražili asi 300 kg,“ vzpomíná Petr. Zelené zrno v té době kupovali jen po 5 kilech od malých českých importérů a pro Petra byl proces pražení spíš doplňkovou činností k jeho hlavní profesi – architektuře. Tu vystudoval a živila ho.
„Uchvácenost výběrovkou tam ale byla už od začátku,“ přiznává Petr. „Celý pražení bylo hrozně naivní. Sedával jsem u toho, zapisoval si minuty a příslušnou teplotu,“ vzpomíná zasněně. „Roasty trvaly třeba půl hodiny a všechno bylo hrozně pracný. Dnes je to jednodušší, protože vše obstará software.“ V té době pražili hlavně po večerech a po nocích. Se ženou chodili z pražírny domů pravidelně až po půlnoci a bylo potřeba přejít na efektivnější variantu. Proto koupili větší, 15kg pražičku. „Druhej rok už jsme upražili 500 kg,“ sděluje Petr statistiky firmy.
Mohlo by tě také zajímat
Za kávovarem bez chaosu aneb jak optimalizovat workflow
Za kávovarem může panovat chaos, nebo naopak dokonale sehraná harmonie. Jak optimalizovat workflow v kavárně a zlepšit efektivitu práce baristů? Ukážeme vám, jak malými změnami dosáhnout velkých výsledků – pro spokojenější tým i zákazníky.
Dařilo se jim. Po založení pražírny přišla na řadu kavárna, která funguje přes deset let – Kofárna Újezd v Praze. „S kavárnami je to úplně jinej business než s pražírnou,“ přiznává. „Jen v okolí jich za tu dobu vzniklo asi deset. Taky tam nemáme kuchyň, což je velký minus. Kavárenství je čím dál méně rentabilním podnikáním. Kdyby za námi nestála pražírna, tak bychom už dávno zavřeli.“ Přesto mají dnes na kontě ještě jednu Kofárnu na Vinohradech.
Petr vnímá, že měli pro vstup na trh poměrně jedinečnou výchozí pozici. Začínali v době, kdy u nás byly jen dvě výběrové pražírny. Měli tedy mnohem více času pro růst a nemuseli do řemesla vnášet tolik kapitálu. „Kdybych byl ve stejný situaci dnes, tak bych ani nezačal. Neměl bych na to prostředky,“ přemýšlí Petr. „Doba se posunula. Výběrovku dnes už nejde rozjet bez velkýho budgetu. Je úplně nemyslitelné, že by člověk začal takhle pozvolna jako my.
Když se setkávám s různými nadšenci, tak je trochu lituju, protože si myslím, že bez velkých financí to musí být velmi frustrující.“ Zlomový byl pro ně rok 2018. Potřebovali koupit větší – ale hlavně také mnohem dražší pražičku – Loring cestě jim stála spousta komplikací, mimo jiné také nedostatek financí, ze kterých se ale úplným zázrakem dostali. Jak? To se dozvíte v nejnovějším čísle tištěného magazínu. Prozradím jen to, že na tom má zásluhu jeden tajemný osmdesátiletý štamgast.
Nalezení stability v nestabilní době
Pražička Loring otevřela Beansmith’s dveře k většímu objemu produkce i k vyšší kvalitě. Ale opravdovou zkouškou se staly následující roky, kdy přišla pandemie covidu. Petr zpětně vnímá, jak moc se během tohoto období gastro scéna proměnila. „Dřív k nám jezdilo víc zahraničních turistů. Ti přes covid odpadli, ale naopak nás začali navštěvovat místní. Češi se stali našimi hlavními zákazníky, a právě štamgasti nás v té době neskutečně podrželi,“ vzpomíná. „Zároveň se proměnila atmosféra kavárenství. Dneska je to víc profesionální, i když trošku míň osobní.“
Zatímco řada kaváren a podniků bojovala o přežití, Beansmith’s se podařilo nejen udržet, ale i růst. „Tím, jak jsme vždycky rostli pozvolna, jsme nikdy nepřerostli náš potenciál růstu. Díky tomu jsme se mohli stabilně rozvíjet i během pandemie.“ Právě v té době přišel další důležitý krok – rozšíření týmu.
Mohlo by tě také zajímat
Kávové muzeum: poklad brazilského Sao Paula
Ve slunečném pobřežním městě Santos v brazilském státě Sao Paulo se nachází jeden z největších klenotů kávové historie – Museu do Café. Tento fascinující prostor je skutečným symbolem brazilské kávy. Co muzeum nabízí?
„Začalo mi být jasné, že už to nemůžu dělat sám. Našli jsme první zaměstnance, což nám umožnilo zvládnout rostoucí poptávku.“ A čísla mluví za vše. Zatímco v roce 2019 prodali 7 tun kávy, o rok později už přes 8 tun, a v roce 2021 dokonce 13 tun. „Rosteme až o 30 % ročně,“ dodává Petr, který má i přes tento úspěch stále na paměti, že základem jejich filozofie je vytrvalost, kvalita a pokora.
Petr s oblibou dělí jednotlivé etapy rozvoje firmy podle pražiček, s nimiž pracovali. Ty první zvládaly nápor poptávky jen dva roky, než se jejich know-how o pražení a poptávka opět rozrostla a bylo nutné pořídit novou. Loring jim k dnešku slouží již sedm let.
Začínají se proto přirozeně poohlížet po další změně, která by je mohla posunout o dalších 30 % kupředu. „Loring je perfektní promyšlená technologie. Dnes už nás neomezuje technologicky, tedy svým pražením jako takovým. Potřebujeme ale objemově větší mašinu, aby byl provoz efektivní a my měli prostor k dalšímu růstu,“ vysvětluje Petr.
Beansmith’s je příběhem skutečné důvěry a vášně k řemeslu. Od skromných začátků až po roční produkci desítek tun zrn si Petr Slepánek zachoval vizi, která klade důraz na co největší kvalitu a inovaci. Věřím, že tím cesta Beansmith’s rozhodně nekončí.
Fotografie: archiv Beansmith's