Na Two Coffee Champs dorazilo více než třicet pražíren z celého regionu střední a východní Evropy (CEE), ale vstřebat všechno, co nabízely – tzn. minimálně čtyři kávy na každém brew baru – byla výzva hodná obdivu.
Craftspeople výběrových pražíren přiletěli z Nizozemska (Manhattan Coffee Roasters), přijeli z Polska (Runty Roaster), dodávkami dorazili z Česka (doubleshot, DOT Coffee, IG Coffee Roasters, QB Coffee Roasters, Gill’s Coffee), ze Slovinska (Mala Pražarna) i z Rakouska (Jonas Reindl Coffee Roasters, Julius Meinl).
A samozřejmě nechyběli ani slovenští pražiči, vinaři, hudebníci a lokální barmani, kteří proměnili kávovou DNA v pulzující kofeinovou warehouse party.
All you can drink
Kdo dokázal zatlačit slzičku při pomyšlení na všechny kávy, které za dva dny a celkem 28 hodin nestihnul ochutnat, se mohl znovu podívat na jednotlivé stánky pražíren jako na zastávky fantastické expedice napříč originy, chuťovými profily a metodami přípravy.
Ale stejně – jak by vlastně nebylo možné zvládnout zhruba 150 doušků kávy během tolika hodin? Téhle nepříjemné realitě museli čelit všichni, kteří se rozhodli mezi ochutnávání káv vměstnat degustaci slovenských naturálních vín (5 € za skleničku, vratná při vrácení), diskuse a přednášky o kávových vlnách nebo o tom, co obnáší rozjet vlastní pražírnu, oběd z jednoho ze čtyř food trucků s netradiční kuchyní, soutěž Crush the Rush, koktejly s Tatratea (zdarma od 9 do 15 hodin) – a spoustou dalších lákadel.
Originy, které boří stereotypy o původu kávy
Nabídka káv na Two Coffee Champs ukázala, že původ nemusí být jen informací o geografickém původu, ale prostor pro experimenty a překvapení. Některé kávy sice nebyly přímo připraveny na brew barech, ale rozhodně stály za pozornost – třeba QB Coffee Roasters z Brna prodávali poslední balení kávy z Papuy-Nové Guineje. Podobně IG Coffee Roasters, další brněnská pražírna, která je na scéně teprve rok a půl, nabízela k ochutnání kávu ze Sumatry. V provedení anaerobic honey šlo o chuťově výjimečný zážitek.
Svoji sumaterskou stopu zanechalo i Verticcio, které přivezlo a prodávalo kávu s hodnocením přes 80 bodů, nebo polští Runty Roaster se zrny od producenta Asman Gayo Milla. A pak přišel moment, kdy se zastavil čas: první mlýnek Zlatého Zrnka byl naplněn 100% jemnou robustou z Jávy v Indonésii – vedle etiopské kávy a brazilské „Emilie“ působil jako záměrně umístěný kontrapunkt.
Mezi další původy, které nejsou běžnou součástí cuppingových stolů, patřila Bolívie a Kongo. Bolivijskou kávu představili Gill’s Coffee (třetí z brněnských pražíren na akci), olomoucké KIKAFE i pražský doubleshot – ten si zaslouží potlesk nejen za pour-over geishu, ale i za nečekanou cascaru. Konžská káva se objevila na espressu u Julius Meinl a také u QB Coffee Roasters. Vzhledem k tomu, že Bolívie a Kongo dohromady nedosahují ani 1 % světové produkce, bylo jejich opakované zastoupení nápadné – a o to cennější.
Decaf: Z okraje do středu pozornosti
Možná největším překvapením v nabídce CEE regionu byl decaf. Objevoval se téměř na každém brew baru, na každém cuppingovém stole. A když se nad tím člověk zamyslí: kvůli každému decafu musela být odsunuta jedna kofeinová káva. Jinými slovy, trh s bezkofeinovou kávou nabývá na významu – a pražírny natolik věří v její kvalitu, že ji zařazují mezi své top ocutnávky.
Zatímco většina pražíren nabízela decaf z Kolumbie (např. Runty Roaster nebo Gill’s Coffee), objevilo se i pár jiných regionů – Peru (Aurelica Coffee), Keňa (DOT Coffee) nebo Guatemala (doubleshot, tam ale pouze k zakoupení).
U stánku Runty Roaster zrovna vznikalo mini-latte s jejich naturální kolumbijskou kávou od producenta Beta Narvaeze a mlékem MILKBOK – nečekanou česko-čínskou inovací. Zatímco jsem čekala na svou porci, další návštěvník se natahoval přes pult, aby si dolil druhý kelímek jejich decafu – a celou dobu si ho nahlas pochvaloval. Fialový kelímek v ruce, spokojenost ve tváři, rozhodnuto.
Jak z Two Coffee Champs vytěžit co nejvíce?
Opravdová rozmanitost festivalové nabídky se naplno ukázala až při cuppinzích. Kdo chtěl pražírny poznat do hloubky, udělal nejlíp, když si předem vybral alespoň dvě, které ho zajímaly nejvíce, a zúčastnil se jejich prezentací. Nabídka na brew barech byla skvělá, ale s tím, co pražírny předváděly v rámci těchto krátkých cuppingů, se prostě nedala srovnat.
Například už zmíněný decaf z Keni zpracovaný metodou washed CO₂ od DOT Coffee – naprosto výjimečná káva – byl k ochutnání jen na jejich cuppingu. Právě díky těmto formátům mají kávoví profesionálové prostor přiblížit běžnému zákazníkovi celý kontext: původ, zpracování i to, proč danou kávu vůbec zařadili do své nabídky a co je na ní výjimečného.
Cupping od Manhattan Coffee Roasters byl doslova cestou napříč jejich portfoliem – od výběrových káv přes soutěžní vzorky až po absolutní světovou špičku. A bonus? Tyhle kávy bývají často extrémně čerstvé. Jejich ANAYA – soutěžní anaerobní natural z Kolumbie – byla takovou novinkou, že ani neměla reprezentativní obal. Z pražírny přijela ve starém plastovém sáčku, popsaném fixou.
Mohlo by tě také zajímat
Beansmith’s přetavili zpožděnou zásilku v nový kávový formát
Jedna nedoručená zásilka změnila plány. V Beansmith's z ní vznikla první ultralimitka – soutěžní káva upražená na filtr, prodávaná po 80 g. Co když špičková káva nemusí zůstat za vitrínou?
Slováci to umí rozjet. A s kávou ještě víc
Two Coffee Champs bylo přehlídkou chutí a zároveň zkouškou, co v kávě funguje ve slovenském a širším CEE regionu. Refinery Gallery se proměnila v prostor, kde si milovníci kávy mohli naplno vychutnat klasické originy – kolumbijské výběry byly vynikající, a i nabídka z Kostariky nebo Brazílie rozhodně nezklamala – ale zároveň měli možnost vystoupit ze svých chuťových návyků a ochutnat něco překvapivého.
Pražírny opět prokázaly, že vědí, s kým mluví. Přizpůsobily svou nabídku publiku, které bylo v mnoha ohledech otevřenější a hravější, a nebojácně rozšířily prostor i pro decaf. Proč? Protože na akci, kde zůstáváte až do jedenácti večer, je představa kávy mezi koktejly, která nenaruší spánek, zkrátka příliš lákavá na to, aby ji někdo ignoroval.