Článek vznikl ve spolupráci se společností F/1.0 Coffee Ateliér.
Mike Tran se narodil v Česku, ale jeho kořeny sahají do Vietnamu. Rodiče ho vedli k vietnamským tradicím, ale venku narážel na ty evropské. Vyrůstal v rodinném gastro byznysu, kde pomáhal od útleho věku, postupně se propracoval k vlastnímu podniku a dnes je majitelem výběrové kavárny F/1.0 Coffee Ateliér, která spojuje jeho vášeň pro kávu a fotografii.
Jaké to bylo vyrůstat na pomezí české a vietnamské kultury?
„Pamatuju si, že někdy na základce jsem začal vnímat rozdíly. Doma se mluvilo vietnamsky, venku česky,“ začíná vyprávět Mike. „Když jsem se rodičů na něco ptal, jejich odpovědi vždy obsahovaly jednu zásadní věc – rodina je na prvním místě,“ pokračuje.
Vietnamci začali do Československa přicházet už v 70. letech díky mezistátní dohodě, která umožnila mladým Vietnamcům studovat a pracovat v tehdejším východním bloku. Po sametové revoluci přišla další vlna přistěhovalců – a mezi nimi i Mikeovi rodiče, kteří se rozhodli vybudovat si v Česku nový život.
Mohlo by tě také zajímat
Za kávovarem bez chaosu aneb jak optimalizovat workflow
Za kávovarem může panovat chaos, nebo naopak dokonale sehraná harmonie. Jak optimalizovat workflow v kavárně a zlepšit efektivitu práce baristů? Ukážeme vám, jak malými změnami dosáhnout velkých výsledků – pro spokojenější tým i zákazníky.
Mike je na své vietnamské kořeny pyšný. Nastavování vlastních hranic ale bylo náročné. „Měli jsme jiný přístup k životu než moji čeští spolužáci. V naší komunitě je běžné, že děti zůstávají s rodiči co nejdéle a pracují v rodinném podniku. Když jsem chtěl jít v patnácti na brigádu, rodiče mi řekli: ‚My nejsme Evropani, my jsme Vietnamci.‘ Chtěli, abych pracoval s nimi a pomáhal rodině, než abych dělal někde venku pro cizí lidi.“
Děti jsou tu ale od toho, aby učili i své rodiče a Mike chtěl jít vlastní cestou. „Jsem vděčný, že tomu mamka byla brzy otevřená. A postupně i táta,“ vysvětluje Mike.
Od rodinného k vlastnímu byznysu, od restaurací ke kávě
Mike se do gastronomie dostal přirozeně – nejdřív pomáhal v rodinných restauracích, později měl na starosti celý provoz. „Staral jsem se o zaměstnance, přijímání nových, dělání směn, tvoření menu, přípravu nových jídel,“ vyjmenovává Mike. Jak se ale dostal ke kávě?
„Na můj první coffee festival mě vzal brácha a já si uvědomil, že káva je něco víc než jen nápoj. Bavilo mě objevovat chutě, zkoumat nuance různých druhů káv, a hlavně – bavilo mě to sdílet s lidmi.“
S bratrem Jackiem se pohybovali v kávové komunitě, a tak si Mike rychle našel vlastní cestu ke kávě. „Občas mě lidi považovali za něj. Přicházeli ke mně a říkali: ‚Ahoj, Jackie!‘ A já musel odpovídat: ‚Ne, já jsem Mike.‘ Vlastně mi to nikdy nevadilo. Díky němu jsem kávu objevil a začal ji vnímat jinak.“
Když dostal nabídku otevřít si vlastní podnik, původně uvažoval o fotografickém studiu. Ale nakonec se rozhodl spojit svou lásku k vizuálnímu umění s kávovou kulturou. Tak vznikl F/1.0 Coffee Ateliér – prostor, kde se prolíná umění, káva a komunita.
Díky domácí vietnamské kuchyni v kávě cítí netradiční chutě
Mikeovo chuťové vnímání je – pravděpodobně díky domácí vietnamské kuchyni – trochu jiné. „Když při senzorickém cuppingu řeknu, že v kávě cítím mungo klíčky nebo guavu, lidi na mě občas koukají divně. Ale pro mě jsou to chutě, se kterými jsem vyrůstal,“ říká Mike s úsměvem.
Postupně si však v senzorice začal věřit a jeho smysl pro chutě se prohluboval. „Nejvíc mi pomohlo chodit do různých kaváren a objednávat si úplně všechno – batch brew, espresso, cappuccino, pour-over… Prostě ochutnat všechno a porovnávat. Naučil jsem se rozpoznávat nuance v chutích a vnímat, co dělá jednotlivé kávy jedinečnými.“
Kávu bere jako umění. Není jen o tom, že chutná dobře, ale o celém procesu – od výběru zrn až po servírování. „Nemyslím si, že mám nejlépe vytrénovaný jazyk na světě, ale cítím, když něco není správně. Každý máme jiný vkus, ale důležité je, aby káva měla správnou rovnováhu a odpovídala tomu, co od ní čekáme.“
Budoucnost ve Vietnamu? Zatím plánuje spíš proměny české kavárny
I když Mike v Česku zapustil kořeny, občas přemýšlí o tom, jaké by to bylo žít pár let ve Vietnamu. „Otevřít podnik ve Vietnamu? Pořád mám pocit, že bych tam ztratil něco ze své identity,“ popisuje.
Sice ho fascinuje společný večerní život a ruch starého města. Ale moderní Vietnam stále více přejímá evropský styl života a Mike z toho má smíšené pocity. „Vidím, jak se města mění, jak se staví luxusní rezidence ve stylu evropských metropolí. Ale mně se líbí atmosféra starého města, jeho autenticita,“ vypráví.
Změny ho čekají spíše doma, v Česku, v jeho výběrové kavárně. „Chtěl bych se víc soustředit na kávu samotnou, omezit posezení uvnitř a dát lidem možnost vychutnat si kvalitní espresso nebo filtr s sebou. Možná přidám i něco pro milovníky designu – třeba keramiku, kterou si budou moct zákazníci odnést domů.“
Velkou změnou bude uzavření kuchyně, kde dosud připravoval výborné brunche a menší pokrmy. „Gastro bych už si chtěl nechat jen pro zábavu. Vařit pro přátele a taky si zapsat všechny recepty, co mi vařila mamka, když jsem byl malý. Abych to někam zaznamenal a pak je sdílel se svými přáteli,“ doplňuje.
Mikeův příběh je o hledání rovnováhy mezi dvěma světy. Mezi Českem a Vietnamem, mezi tradicí a inovací, mezi rodinnými očekáváními a vlastní cestou. Pokud ho chcete poznat blíž, zajděte si do F/1.0 Coffee Ateliéru, nechte si od něj připravit kávu a zapovídejte se.
Zdroj náhledové fotografie: Kajenzi; zdroj ostatních fotografií: Archiv Mike Tran