Když dnes jakožto nadšenec do výběrové kávy vstoupíte do studia European Coffee Tripu, nejspíše budete nadšeni podobně jako obézní pes uprostřed lahůdkářství. Vzduchem se vznáší vůně čerstvého filtru, na lince a stolech hrdě postávají všelijaké nádherné mašinky (včetně levandulového Eagle One Prima EXP, limitované „snížené“ edice mlýnku Mahlkönig EK43 nebo personalizovaného exempláře přístroje Baby Hardtank) až se nakonec vaše oči zastaví na zdi.
Krom obsáhlé knihovny různých titulů o výběrové kávě si zde na policích totiž hoví třeba kompletní sbírka magazínů Standart a jen desítky centimetrů nad ní hází do místnosti blyštivá prasátka zlaté detaily AeroPressu, jež je podepsaný samotným Alanem Adlerem (jeho vynálezcem, pozn. red.). Vzniku této kávové svatyně ale předcházel dlouhý vývoj.
Jak to všechno s ECT začalo?
Aleš si vztah ke kávě vytvořil během erasmu ve Španělsku. Po návratu do Brna začal vyhledávat podobný styl espressa ve zdejších kavárnách, a leč se tehdy nejednalo o kavárny výběrové, Aleš se nezřídka otočil na kávu třeba do Café Mezzanine, Caffé del Saggio nebo do Spolku, kde na svou dobu byli v kvalitě přípravy nebývale dobře osvícení. Osudové zalíbení do (už výběrové) kávy v případě Aleše však nastalo až v roce 2012, kdy na festivalu Týden kávy ochutnal jahodovo-čokoládovou Panamu od Jaroslava Tučka z pražírny Doubleshot.
Aleše však čekal náraz: „Jel jsem pracovat do Švýcarska, kde nastalo takové zklamání, možná spíš rozčarování z toho, že všechno bylo o krok zpátky. Najít tam kavárnu nebo pražírnu, která by se výběrovce věnovala jako u nás, prakticky nešlo.“
Mohlo by tě také zajímat
Umění z „odpadu“? 3rd wave art je design, co voní po kávě
Z nesourodých obalů káv tvoří designové koláže. Z prázdných balíčků, které by jinak putovaly na skládku, vyrábí umělecká díla. Přitom sama o sobě říká, že umění a design nejsou její silná stránka. Seznamte se se Zdeni a projektem 3rd wave art.
Půl roku na to otevřela jedna z prvních výběrových kaváren v Curychu doslova 500 metrů od jeho tehdejší kanceláře. Nic to však nezměnilo na tom, že komunita kolem výběrové kávy v Curychu tehdy nebyla nijak zvlášť rozsáhlá. Proto se Aleš, ve snaze ji alespoň částečně spojit, rozhodl založit Coffee Club Zürich.
Mezi prvními členy onoho klubu bylo třeba dnes již světově známé duo Emi Fukahori a Mathieua Theise. (Krom jiných významných úspěchů Emi vyhrála v roce 2019 World Brewers Cup a jak ona, tak Mathieu se nejednou blížili k titulu World Barista Champion, pozn. red.)
Aleš postupně pracoval v čím dál menších týmech na čím dál ambicióznějších startupech a tvrdí, že bylo jen otázkou času, než se rozhodl rozjet nějaký projekt úplně sám. „Vadilo mi, že kvůli různým překážkám včetně třeba jazykové bariéry nebo nižších dosahů menších blogů a komunit z různých států neexistovala platforma, která by se zabývala výběrovkou v opravdu celoevropském měřítku. Z pohledu Evropana mě mrzelo, že pro menší státy z okolí nemáme alternativu k médiím a platformám jako třeba Sprudge, Daily Coffee News nebo třeba Barista Magazine, který v té době taky přecházel do online verze.
Perfect Daily Grind vznikal v podobné době. Když jsme se s Henrym Wilsonem potkali na World of Coffee v Rimini v roce 2014, měl vize o nějaké platformě, ale protože uměl dobře španělsky, začal se soustředit spíše na osvětu o farmách a farmářích. Když už jsme u těch platforem: káva byla tenkrát jakožto téma na YouTube vesměs neexistující pojem,“ vzpomíná Aleš.
European Coffee Trip ale nemohl vzniknout jako ryze osobní projekt. Alešovi velmi brzy došlo, že bude nejlepší obsah komunikovat vizuálně, a proto se dal dohromady s kamarádem Radkem Nožičkou. Aleš spolupráci přibližuje: „Krom toho, že je mnohem sympatičtější dělat věci ve dvou než úplně sám, byl Radek jako spolucestovatel ideální. Probouzela se v něm tehdy vášeň pro focení a natáčení videí a na univerzitě ho čekal gap year, což znamenalo, že měl dostatek času i na cestování.
Následně se od Aleše dozvídám další podrobnosti: „ECT se pro nás oba stalo jakýmsi pokusným hřištěm, od kterého jsme si slibovali to, že i kdyby náhodou nevyšlo, aspoň nás to posune v osobní rovině. Já se učil psát a podnikat a Radek měl zase něco, na čem mohl tříbit svoje dovednosti v rámci videa a fotky. Můj první článek v angličtině byl pro ECT, stejně tak jako Radkovo první video bylo pro ECT – rozhodně jsme nebyli nějací vystudovaní novináři.“
European Coffee Trip jako cestovatelská mánie po 99 kavárnách
To, co nastalo pak, se dá popsat jako cestovatelská mánie. Aleš s Radkem už do konce prvního roku ECT (2014) stihli osobně navštívit 99 kaváren, při jejichž objevování absolvovali celkem 57 dní cesty a 7500 kilometrů trasy.
Někdy měli štěstí; třeba v Polské Poznani. Ještě předtím, než stihli navštívit první kavárnu, už byli díky nadšení a kontaktům jejich hostitelky v televizi – konkrétně v pořadu, který Aleš popisuje jako polskou verzi rubriky Borec na konec. Každá mince má ale dvě strany a třeba při jedné z cest do Německa se jim kvůli komplikacím s CouchSurfingem stalo i to, že mezi navštěvováním různých podniků museli spát ve stanu na pastvině se stádem krav.
Jakkoliv byli Aleš s Radkem nadšeně ponoření do cestování, počet kaváren začal být k fyzické návštěvě postupně nedosažitelný, a tak byli společně postaveni před významné rozhodnutí: „V jednu chvíli jsme si uvědomili, že sdílet jen kavárny, které navštěvujeme, má svá omezení. Museli jsme si vybrat, jestli budeme spíš dva kluci s blogem o kavárnách, které jsme navštívili, nebo se budeme snažit pojmout vše a vytvořit ucelenou platformu, která kurátoruje seznam dobrých kaváren po celé Evropě. Ovšem výměnou za to, že už všechno nezvládneme sami objet.“
Aby pojali více kaváren, potřebovali využít znalostí ostatních
Volba padla na druhou možnost, což se nakonec ukázalo jako poměrně tvrdý oříšek. „Museli jsme vytvořit systémy na to, jak kavárny hodnotit, jak je přidávat na platformu, jakým způsobem je prezentovat. Brzy nám došlo, že k tomu potřebujeme nějaký systém, pomocí kterého budeme informace o kavárnách aktualizovat,“ popisuje Aleš některé z komplikací jejich práce. Po ustanovení těchto praktik bylo třeba zapracovat na jednodušším zprostředkování jejich výsledků, a tak se po 7 letech fungování na webu a sociálních sítích zrodila i ECT aplikace.
Zatímco v roce 2021 bylo na ECT kolem 2000 doporučených kaváren, dnes je jejich počet už spolehlivě za hranicí 4000 a k tomu dalších zhruba 3000 kaváren napjatě čeká na zhodnocení. Chod ECT nemá na starost kancelářská hala operátorů z Indie, nýbrž poměrně malý lokální tým. I proto se někdy práce sejde víc. Aleš to uvádí na příkladu: „V jednu dobu se nám žádostí o zapsání kavárny sešlo tolik, že kolega Jakub strávil téměř dva roky práce na plný úvazek jen jejich procházením a tříděním.“
Kritéria schvalování kaváren hlídá malý tým ECT
Kritéria pro zapsání kavárny se postupem času proměňují, protože s obřím kvantem podniků začíná jejich přebírání být složitější a složitější. Obecně platí, že tým ECT vždy dbá na to, aby v dané kavárně pracovali s výběrovou kávou. Krom toho je kladen důraz také na to, aby v daném podniku používali a řádně opečovávali adekvátní vybavení k přípravě výběrovky. V neposlední řadě je výběr tvořen i tak, aby lokace byla něčím atraktivní pro cílovou skupinu cestovatelů.
Síto se v ECT snaží udržovat stále jemné, a tak Aleš rád opakuje, že kaváren z jedné lokace přidávají raději méně než více. Hned však také dodává, že i striktnější podmínky jdou někdy stranou, pokud se třeba jedná o jedinou ucházející kavárnu v širokém okolí.
Omezovat působení ECT jen na tipy na výběrové kavárny po Evropě by ale bylo kacířství. Už léta se totiž snaží komunitu kolem výběrové kávy informovat i o nejnovější technice, zajímavých příbězích baristů, metodách a konvencích přípravy výběrové kávy a mnohých dalších tématech pomocí vlastního elektronického magazínu a YouTube kanálu.
Co ještě k takovému kolosu přidat? Aleš tvrdí, že by s týmem rádi udělali z ECT platformu uzpůsobenou k propojení a komunikaci mezi zákazníky a kavárnami. Mimo to jsou ale v plánu prý i nové systémy pro svižnější aktualizování změn v informacích o kavárnách.
Na závěr se pochopitelně nabízí otázka, jak ECT oslavili své loňské desáté narozeniny. Aleš mi řekl, že hodlají oživit European Coffee Trip Awards, jejichž pomocí chtějí poklepat na ramena těm kavárnám, které skrz léta intenzivní práce a laskavého přístupu zazářily opravdu nejpůsobivěji.
V rámci tématu tohoto čísla časopisu naše setkání s Alešem zakončuji dotazem, kam by doporučil aktuálně vyrazit objevovat kulturu kolem výběrovky, na což se mi dostává vskutku neotřelé odpovědi. Aleš by se prý vydal do rumunské Bukurešti. A co vy? Už víte, kam tohle léto vyrazíte?
Článek vyšel v tištěném magazínu 04-2024 pod názvem 10 let European Coffee Tripu: chvilka vzpomínání s Alešem Pospíšilem
Zdroj fotografií: Ondřej Jarolím