„Za bar bych se teď nevrátila. Nejen kvůli víkendům a pracovní době, ale i kvůli penězům,“ hodnotí Veronika, která odešla do Austrálie krátce po škole. V Sydney se poprvé postavila za bar jako junior baristka, ale během sedmi let se vypracovala až na operation managerku v pražírně a vedla baristické kurzy.
„V Austrálii je to jiný svět,“ říká dnes. „Profese baristy se bere vážně, mzdy jsou slušné a kavárny mají otevřeno do tří, maximálně čtyř hodin odpoledne. Po práci máte čas na rodinu i na sebe.
Jak ale vypadá realita českých rodičů?
Veronika se pokusila o návrat pozvolna. „Začala jsem chodit na brigádu do pražírny balit kávu, jednou týdně na pár hodin. Spíš kvůli hlavě – dostat se mezi lidi, připomenout si kávový svět,“ říká. Její manžel, který pracuje u záchranky, si bral volno ve středu dopoledne, aby to vůbec bylo možné.
Dnes už pracuje zhruba na poloviční úvazek. Jednou je doma s dětmi, podruhé v práci. S mužem se střídají podle směn. „Za bar bych se teď ale nevrátila. Nejen kvůli víkendům a pracovní době, ale hlavně kvůli penězům.“
A právě tady přichází moment, kdy je dobré porovnat, co znamená být baristkou a matkou v Česku, co v Austrálii a co jinde v Evropě.
Mateřská dovolená a rodičovství: štědrá ČR vs flexibilní Austrálie
Česko nabízí jednu z nejdelších a finančně stabilních rodičovských dovolených v Evropě: 28 týdnů mateřské s 70 % hrubé mzdy (limit cca 43 470 Kč), a následně možnost rodičovské až do čtyř let věku dítěte. Celková částka je cca 350 000 Kč. Může se zdát, že u nás je mateřská dovolená poměrně štědrá.
Austrálie nabízí jiný model: 18 týdnů placené mateřské dovolené, hrazené státem ve výši minimální mzdy – aktuálně 882 AUD týdně, což odpovídá přibližně 13 500 Kč týdně (cca 54 000 Kč měsíčně). K tomu je možné čerpat až 52 týdnů neplacené rodičovské dovolené, případně se dohodnout se zaměstnavatelem na dalším prodloužení.
A jinde v Evropě?
Francie: mateřská 16 týdnů, většinou 100 % mzdy, následně 4 měsíce rodičovské.
Itálie: 5 měsíců mateřské (80 % mzdy), rodičovská až 11 měsíců (30 %).
Švédsko: 480 dní na rodiče, vysoká flexibilita, 90 dní rezervovaných pro otce, až 80 % mzdy.
Dánsko: 18 týdnů mateřské, 32 týdnů rodičovské, většinou plně hrazeno.
Ve zkratce: Česko vyniká délkou a možností zůstat doma, zatímco západní Evropa nebo právě Austrálie klade důraz na sdílení péče a rychlejší návrat do práce – ale s možností flexibilních úvazků a kvalitní podpůrné péče.
Mohlo by ťa tiež zaujímať
Po mateřské zpět do gastra? Teorie je jedna věc, praxe druhá
Pevné směny, víkendy v práci a minimum zkrácených úvazků. Jak se do gastra vrací ženy po mateřské? Známá baristka a lektorka Tereza Procházková Balá otevřeně mluví o nejistotě, změně priorit a realitě, která mnohým matkám brání vrátit se za kávovar.
Školky a péče o děti: od 3 let? Často příliš pozdě…
A tady se láme chleba. V Česku jsou státní školky určeny primárně pro děti od 3 let, kapacity jsou často omezené, ve větších městech bývají i 3leté děti na čekací listině a přijmout dvouleté dítě? Téměř nemožné. Soukromé školky začínají na 8 000–15 000 Kč měsíčně, hlídání chůvou pak stojí kolem 200 Kč za hodinu.
„Nevím, jestli se to řeší dostatečně,“ uvažuje Veronika. „Spíš bych řekla, že jen okrajově. Myslím ale, že by určitě mělo být víc státních školek, kam by brali děti už třeba od dvou let. V zahraničí je to naprosto běžné.“
Austrálie nabízí síť tzv. Childcare center, které přijímají děti již od několika měsíců věku. Průměrná cena za den je 100–150 AUD, tedy cca 1 500–2 200 Kč, ale stát přispívá pomocí Child Care Subsidy, která může pokrýt až 85 % nákladů v závislosti na příjmu. Rodiče tak běžně platí jen několik set korun za den. Děti ve věku 2–3 let jsou pak v kolektivní péči naprostý standard, ne výjimka.
V Česku většinou platí, že děti nastoupí po 3. roce a rovnou na celý týden – od rána často do 4 odpoledne, protože zkrácené úvazky jednoduše nejsou. V Austrálii začínají děti do školek chodit mnohem dříve, ale často na 2–3 dny v týdnu, což rodičům dovoluje být plně přítomní doma a zároveň se pozvolna vracet do práce.
To ale není jediný rozdíl. Porovnejme si, kolik berou baristé a baristky u nás a u protinožců.
Mohlo by ťa tiež zaujímať
Gastro a mateřství: Vím, jak to je. A proto se bojím
„Chci být se svými dětmi. A zároveň potřebuju zpátky kus sebe.“ Návraty do práce po porodu jsou často balancem mezi péčí, vyčerpáním a touhou neztratit vlastní identitu. Nejen pro matky, ale i pro podnikatelky. Přečtěte si příběh Šárky a jejího PointCoffee v Krnově
Kolik bere barista?
A tady přichází zásadní rozdíl. Průměrná mzda baristy v Česku se pohybuje mezi 25 000–35 000 Kč hrubého, zkušenější profese jako vedoucí směny nebo trenér/ka se mohou dostat na 40–50 000 Kč. I tak ale spíš ve větších městech nebo specifických pozicích.
V Austrálii je zákonná minimální mzda pro baristy 24 AUD/hod (cca 360 Kč), přičemž v praxi si vydělají běžně 28–30 AUD/hod (420–450 Kč). V přepočtu to znamená, že australský barista může mít cca 70–80 000 Kč měsíčně. K tomu připočtěme, že za víkendové a sváteční směny mají baristé příplatky, které výrazně zvyšují výdělek.
Veronika to říká jasně: „V Austrálii bych se za bar vrátila hned. Pracovní doba končí brzo, peníze jsou fajn, člověk má čas i energii. U nás je to spíš o přežívání.“
V Česku se víkendové směny často neplatí vůbec navíc. Zkrácené úvazky jsou spíš výjimkou. A pokud máte rodinu a hypotéku, každá tisícikoruna se počítá.
Vášeň a komunita bohužel dlouhodobě nestačí
„Občas mám pocit, že nic nestíhám. Ale to je asi normální po tak dlouhé době doma – než si člověk zase najde nějaký rytmus.“
Její příběh ukazuje, že návrat je možný – ale není snadný, a rozhodně ne systémově podpořený. V Austrálii i některých evropských státech existují konkrétní nástroje, které rodičům v gastronomii pomáhají: férové platy, dostupná péče, zkrácené úvazky, flexibilní plánování směn.
V Česku máme dlouhou rodičovskou, ale návrat do práce připomíná spíš parkour než plynulý přechod. Pokud chceme gastronomii rozvíjet, je potřeba přestat se spoléhat na výdrž baristů a baristek. Místo toho začít budovat podmínky, které zaměstnance udrží dlouhodobě.
Protože jak říká Veronika: „Spousta lidí pracuje v gastru kvůli vášni a komunitě kolem. Ale když máte děti, vášeň nestačí. Potřebujete systém, který s vámi počítá.“
Zdroj fotografií: archiv Veroniky Svobodové