Přenesme se zpátky do roku 2019. Právě tehdy se na kávovém festivalu a soutěži v latté artu v Egyptě vsadil Stefano se svou bývalou šéfovou.
„Řekl jsem jí, že za 4 roky budu na pódiu italského šampionátu stát já. A ona se mi smála…“ začíná vyprávět Stefano, který i dnes září nadšením. Byla to jen sázka a mohlo se na ni zapomenout. Přišel covid, šampionáty byly odložené a najednou tu byl rok 2022. „Pár měsíců před italskou domácí soutěží jsem se rozhodl zúčastnit,“ dodává.
Dřina, dřina, dřina – a 9000 litrů mléka
Co začalo jako nevinná sázka se postupně proměnilo v každodenní dřinu. Byla to cesta plná obětování, tvrdé práce a nekonečných hodin strávených šleháním mléka.
„Trénoval jsem každý den, někdy i šest hodin v kuse. Byly dny, kdy jsem měl pocit, že už mi z toho opětovného šlehání vybuchne hlava,“ dnes už s úsměvem vypráví Steffano. „Na italskou soutěž jsem spotřeboval 2800 litrů mléka. A když jsem se dostal na mistrovství světa? 9000!“
Trénink latté artu ale nebyl jen o správném napěnění mléka, samozřejmě bylo potřeba připravovat i espressa, do kterých se kreslilo. „Používali jsme kávová zrna, která zbyla z italského šampionátu v pražení. Tam se napraží kila kávy, kterou by jinak vyhodili. Myslím, že jsem díky tomu získal okolo 60 kil kávy na trénink,“ popisuje Stefano.
Pouhý 1 rok tréninku a začal porážet šampiony
Cesta na vrchol byla jako jízda na horské dráze. Ještě v září 2022 Stefano horko těžko nakreslil tulipán, první soutěž absolvoval v listopadu, v lednu 2023 už stál na nejvyšším stupínku italského finále. A v listopadu téhož roku odletěl na Taiwan na mistrovství světa. „Bylo to šílené! Celé roky jsem sledoval tyhle borce na Instagramu, obdivoval jejich práci. A najednou jsme stáli vedle sebe a soutěžili o to, kdo vykouzlí nejlepší latte art na světě.“
Jenže nic nejde hladce. „Mléko. To byl kámen úrazu,“ povzdechne si. „V Itálii máme jinou kvalitu a hustotu mléka než na Taiwanu. Moje vzory nevycházely tak, jak jsem si představoval. Všechno bylo jinak,“ přiznává a v hlase jde stále slyšet zklamání. „Nebyl to můj nejlepší výkon, ale co... I tak jsem skončil mezi 20 nejlepšími na světě,“ doplňuje.
A co dál? „Letos soutěžit nebudu, ale dál – kdo ví? Mým snem je dostat se i na baristickou soutěž, ale to znamená nový tým, nové dovednosti, nové výzvy. A já mám výzvy rád.“
Šampion, co kreslí srdíčka v Kafé Livigno
Víte, kde aktuálně Stefana najdete? V Kafé Livigno, ve výběrové kavárně malého italského města vyhlášeného lyžařskými středisky, které je díky nadmořské výšce oblíbenou tréninkovou destinací vrcholových sportovců. Zajímalo mě, jestli přijímají baristy jen na základě umístění v soutěžích. „To je jen náhoda,“ hlásí se smíchem Stefano, který po letech působení vystřídal head baristku Ariannu Peli, vicemistryni italského Baristy roku.
Podobně jako v dalších výběrových kavárnách najdete na mlýnku jak hořčí, tak ovocnější espresso. „Italové milují malé hořké espresso, ale turisté, kteří sem jezdí, mají často chuť na něco jiného – filtr, cappuccino nebo prostě něco, co je překvapí,“ vysvětluje Stefano a přitom s citem kreslí jemný vzor do pěny svého cappuccina.
Pražit v nadmořské výšce? Úplně jiná liga
Livigno se nachází ve výšce 2000 m. n. m. „Kvůli tomu tu voda vaří už při 92 stupních,“ popisuje Stefano a zapíná konvici, aby mi to ukázal. „To zásadně mění celý proces pražení a museli jsme se naučit, jak s tím pracovat.“ Majitel kavárny Manuelo praží veškerou kávu přímo v Livignu. Přitom pražicí křivka zde vypadá úplně jinak. Zrna se totiž začínají spalovat mnohem dříve, než je obvyklé. „Prvních pár měsíců fungovalo stylem pokus-omyl, ale teď už ví, jak z kávových zrn dostat to nejlepší.“
Je to jen o kafi. V kavárně nenajdete žádné fresh džusy ani brunche. „Jde jen a jen o kávu. Žádné kompromisy. Chceme lidem ukázat, jak chutná opravdu dobrá káva – bez cukru, bez umělých dochucovadel. Prostě čistá esence kvalitního zrníčka,“ popisuje Stefano a má pravdu. Kavárna je spíše prodejnou kávy a kávových přístrojů a technologií s ukázkou, jak má káva chutnat.
Takže až budete v Livignu, nezapomeňte se zastavit. Nejen na šálek špičkové arabiky, ale taky na kus řeči se Stefanem. Věřím, že pokud ho poprosíte, rád vám předvede své umění – a kdo ví, třeba si zase vsadí na další velký sen.
Fotografie: archiv Stefana Nodariho