Káva a kávová kultura nám přináší hodně, především pokud se podíváme na trendy posledních let. Není žádným tajemstvím, že třetí, potažmo čtvrtá kávová vlna se zajímá o kvalitu surovin, stejně jako udržitelnost pěstování, férovost a práva všech zapojených v kávovém řetězci. Práva žen, práva minorit, stejně tak jako práva pracovníků na plantážích jsou tématem naší společnosti už léta, záleží ale, na jakou společnost nahlížíme. To, co je pro jedny samozřejmostí, může být pro jiné snem.
Kávový svět se od toho společenského v otázkách politiky a rovnoprávnosti nijak neliší. To už dávno nikoho nepřekvapí. Ať už jsme se o tato témata aktivně zajímali, nebo ne, tak všichni tušíme, že pracovní podmínky na farmách nebudou zrovna zalité sluncem. Žijeme ale v době změn, nebo se o to alespoň snažíme. Neziskové organizace jako Fair Trade nebo Rainforest Alliance jsou tu s námi už více než 20 let. Přesto si troufám říct, že příběhy jednotlivých farmářů a farmářek se stávají objektem zájmu běžných milovníků výběrové kávy především posledních 5 let.
Spousta věcí je pro nás stále nepředstavitelná a na život na farmě se všichni koukáme spíš jako na obrázek. Většina z nás se jen tak nesebere a nepojede se podívat do Rwandy, Brazílie, Kostariky nebo Kolumbie. Přesto, že se situace bude lišit v jednotlivých zemích, pokusíme se společně podívat alespoň na jednu z nich.
Když se řekne Kolumbie, vybaví se nám ve spojení s kávou různé chutě a vůně. Dávno neplatí, že co přichází z Jižní Ameriky, má nutně oříškové a kakaové tóny. Většina mých kamarádů se při zmínce o kolumbijské kávě zasní a vzpomíná na meruňkový ráj v podobě Colombia Diego Samuel Bermudez. Experimenty se zpracováním, pěstováním nebo křížením kávy jsou v této zemi běžnou záležitostí. Jak to ale vypadá s postavením žen v kolumbijském kávovém světě?
Cesta k hlasu
Dříve než se vrhneme na svět kávy, musíme se zamyslet nad postavením žen v kolumbijské společnosti obecně. Těžko můžeme očekávat, že budou vládnout slovem i rukou na farmách dříve, než získají rovné postavení v běžném životě. Boj za rovnost a práva žen začíná v Kolumbii zhruba ve 30. letech minulého století. Postupně se na ženy přestává nahlížet jako na objekty, jak tomu bylo dřív. V roce 1954 získávají ženy volební právo. Od té chvíle se za práva žen a za jejich hlas začíná bojovat více a více. Stále větší množství žen se přidává k rebeliím a povstáním proti starému pořádku a jejich postavení se postupně zlepšuje.
Od 70. let se přestáváme bavit o rebelii. Žena získává hlas nejen v domácnosti, o kterou se stará, ale i v rámci celé rodiny. Nemusí být jen ženou farmáře na to, aby mohla vlastnit pozemek. Postupně se ženy dostávají i do celostátní politiky. Stále před sebou měly velký kus cesty, práva žen v rámci rodiny a ochrana žen proti násilí byly uzákoněny až s novou ústavou v 90. letech. Přestože nemůžeme říct, že by byl boj za práva žen u konce, situace v Kolumbii se zlepšuje.
Zdroj: Pexels.com
Politika kávová
Společně s právem na vlastnictví a právem volit se ženy dostávají i ke kávě. Nechceme tím říct, že by se dříve na kávových farmách nevyskytovaly, ale jejich slovo nemělo žádnou váhu. Společně se zlepšováním společenského a politického postavení žen v zemi se začínají objevovat farmy, které nesou ženská jména. Farmářky se dostávají k práci s kávou, mohou vlastnit farmu a mohou rozhodovat o tom, jak se bude s kávou nakládat.
Federación Nacional de Cafeteros
Federación Nacional de Cafeteros je národní organizace, do které se na lokální i celonárodní úrovni volí členové. Tato organizace má pak za úkol starat se o kolumbijské farmáře, garantovat jim výkupní cenu kávy, dohlížet na kvalitu kolumbijské kávy, ale i zajímat se o podmínky, ve kterých farmáři v zemi pracují. Abyste se mohli stát právoplatným členem, který smí volit v této organizaci, potřebujete takzvané kávové ID. Tento průkaz můžete ale získat jen ve chvíli, kdy máte 5000 zasazených stromů nebo půl hektaru farmy. Právě tady nastává problém. Spousta žen totiž na kávové ID nedosáhne. V posledních letech se postupně snaží získat část pozemků od svých mužů, nebo si koupit své vlastní pozemky, aby mohly získat kávové ID a aktivně se zapojit do kávové politiky. Existují ale projekty a organizace, které pomáhají ženám tohoto cíle dosáhnout.
Jestli mají ženy zájem podílet se na politice? No jasně, že jo. Ne, že by nutně běžely do státní politiky, ale chtějí mít slovo a možnost rozhodovat.
— Argenys Rojas Hoyos
Argenys je jednou ze 3 žen, které figurují v lokálních comité departamental. Zájem žen účastnit se na kávové politice je podle ní velký. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jejich zapojování probíhá pomalu, existuje hned několik projektů, jejichž cílem je integrovat ženy v kávové politice, stejně tak jako vzdělávat kávovou komunitu v Kolumbii. I v tomto ohledu můžeme vidět propojení mezi politikou státní a kávovou. Ačkoliv existuje možnost pro ženy nechat se zvolit a zapojit se aktivně do chodu věcí, neznamená to, že hned uvidíme ženy v rozhodujících pozicích. Situace se ale podle Argenys krok po kroku zlepšuje. Ženy se vzdělávají nejen o tom, jak fungovat na farmě a jak se starat o kávu, ale i o tom, nakolik mohou svou účastí zlepšit situaci.
Pokaždé, když se bavíme o nových možnostech žen, co se zapojení do politiky a řízení organizací, projektů, firem nebo vedení státu týče, vyvstane obligátní otázka: Když už se jim podaří dostat se do vedoucí pozice, mají respekt? Nebo se jen dostaly na větší a drsnější bojiště? Sama Argenys říká, že to záleží spíše člověk od člověka, než na celé jedné části společnosti. Ačkoliv ví, že cesta je ještě dlouhá, připomíná, že Federación National de Cafeteros představila v roce 2021 novou politiku rovnosti pohlaví. Ta má za cíl zapojit více žen do kávové politiky a zajistit vyšší diverzitu a respekt v rámci kávového světa. Za zmínku stojí, že je to první taková politika zavedená v zemědělství napříč Kolumbií.
Přínos žen v kávové Kolumbii
Pokud se podíváme na to, kolik žen pracuje v Kolumbii v kávovém sektoru, ještě ani zdaleka není poměr rovný. To by asi nikdo nečekal. Aktuálně pracuje v kávovém sektoru podle dat Federación Nacional de Café 22 tisíc žen, tedy 30 % všech producentů kávy. No a jak je ta ohraná písnička? Že obecně dostávají ženy často za stejnou práci méně peněz? Žádné strachy, tyhle staré pořádky platí i v kávě... Doufejme, že ne na dlouho, projekty na zlepšení situace a narovnání podmínek už běží. Argenys připomíná, že farmářky kávovému sektoru v zemi hodně daly.
Ženy se vždy staraly o domácnost, o farmu, dávaly pozor na kvalitu sklizně a chutnaly jednotlivé kávy. Byly to ženy, ne muži, kdo se staral o sklizeň, zajímal se o zpracování třešní nebo třeba o to, jak využít cascaru. Napadlo je, že by se dalo dělat například cascarové víno. To všechno se ale bralo jako samozřejmost, muži vlastnili farmy a měli hlavní slovo. To, že často vděčili za kvalitu své kávy ženám, se postupně ukazuje až teď.
S přiznanými zásluhami přichází i přiznávání vlastního hlasu. Podle Argenys se na ženy v kávovém sektoru začíná nahlížet lépe. Začínají být nazývány farmářkami a i tím se symbolicky staví na úroveň mužů. Horší je to se vzděláváním a získáváním odbornosti. Ne, že by neexistovaly projekty na vzdělávání, ať už se jedná o vzdělání odborné kávové, nebo o sociálně-kulturní osvětu. Problém je jinde... Jak už to tak bývá, vzdělání stojí čas, ale pře- devším také peníze. Cestovat do měst nebo sousedních zemí, abyste se posunuli a vzdělali, můžete jen ve chvíli, kdy vám to vaše finanční situace dovolí. No a jelikož to není až tak dávno, co začaly ženy získávat vlastní majetek a prostředky, naráží v této otázce na celkem jasnou překážku. Nemají na to. Ztížený přístup ke vzdělání pak logicky ovlivňuje jejich situaci v samotném procesu, jelikož nacházejí méně možností uplatnění.
Co si z toho vzít?
Do velkých politických otázek, které poslední dobou rezonují světem, se pouštět nebudeme. Rozhodně si nemusíme nalhávat, že by bylo na světě místo, kde boje o rovnost pohlaví už skončily. Na příkladu Kolumbie ale můžeme pozorovat cestu, na jejímž konci čeká hlas. Když se na celou situaci podíváme okem optimisty, můžeme si říct, že za posledních 50 let se situace v zemi hodně zlepšila. Dokonce můžeme říct i to, že změny přicházejí stále rychleji, ruku v ruce s projekty na národních i lokálních úrovních. Jakmile se ale vrátíme zpátky na zem, dojde nám, že konec závodu je ještě hodně daleko. Co naplat, velké kulturní změny stojí čas a úsilí, nezbývá nám tedy nic jiného, než se snažit dál.