Jedním ze zásadních a do značné míry “neviditelných” problémů, kterým kávový průmysl čelí, je nedostatek osiva. Když je potřeba zasadit nový strom, většina farmářů produkuje nové rostliny ze semen získaných na svých plantážích, případně výměnou od sousedů nebo z místních malých školek. Na první pohled to zní pěkně, určitá soběstačnost, kdy si farmáři dokáží získat vlastní osivo, ale částečně jde i o omezení ziskovosti. [1]
Většina zemědělců nezná odrůdu, kterou pěstuje. Neví, že existují vhodnější odrůdy, které by jejich ziskovost zvýšily a nemají přístup k lepší rostlinám. Jde o odrůdy, které budou odolné ke rzi? Budou tolerovat sucho? A jde o odrůdy požadované kvality, kterou pro trh potřebujeme? Ve školkách se také často nebere v úvahu genetická čistota osiva, školení je omezené a chybí technická pomoc. [2]
Tento problém začala v roce 2018 řešit organizace World Coffee Research, která pomáhá s rozvojem profesionálního sektoru osiva v oblastech Kostariky, Hondurasu, Indonésii, Nikaragui, Peru a Portorika. Klíčoví pro tento systém jsou malí pěstitelé. Právě na ně může mít koupě odrůd, které nejsou geneticky čisté a tedy nebude předvídatelné jejich chování, z ekonomického pohledu velký dopad.
Analýza osiva
V roce 2019 provedla WCR analýzy osiva v zemích se zvláště obtížnými a neorganizovanými systémy produkce osiva, včetně Filipín a Mexika. Všechny šarže osiva zkoumané v roce 2019 ukázaly, že méně než 10 % nalezených odrůd odpovídalo typu odrůdy. To znamená, že testy DNA potvrdily, že ve skutečnosti šlo o jiné odrůdy, nebo šlo o odrůdy postrádající genetickou shodu z jiných důvodů jako je např. cizosprašnost. Nedostatek shody znamená, že se neočekává, že rostliny budou fungovat podle normy pro danou odrůdu. Například by to mohlo vést k selhání odrůd údajně odolných vůči chorobám, což je obzvláště alarmující, a problémy s osivem mohou nepříznivě ovlivnit celý region. [3]
Vznik nové kávové odrůdy a její uvedení na trh může trvat i 20 let. Jde o odrůdy speciálně šlechtěné pro odolnost vůči chorobám nebo lepší reakci na změnu klimatu. Naděje se upíná k tzv. F1 hybridům. F1 hybridy jsou novou skupinou odrůd vytvořených křížením geneticky odlišných rodičů arabiky a využitím potomků první generace. Obecně platí, že čím větší je genetická vzdálenost mezi dvěma rodiči hybridního potomka, tím bude potomek vitálnější. Což se u kávy projevuje vyšším výnosem, lepším vegetativním růstem a uniformitou. [4]
Hybridy F1, naděje pro pěstitele
Hybridy F1, které jsou potomky dvou čistých linií, se mohou dostat z experimentální fáze k farmářům za pouhých 5 až 10 let. F1 hybridy často produkují o 30-50 % víc plodů než nehybridní odrůdy, problém ale nastává u jejich množení. Není možné je rozmnožovat pomocí semen, děti hybridů nebudou mít stejné vlastnosti jako jejich rodiče. Tyto hybridní rostliny musí být produkovány pomocí pokročilých technologií ve školkách za využití somatické embryogeneze a mikropropagace. Rostliny jsou navíc dražší a stojí i dvakrát tolik, většina zemědělců kávovníky obnovuje jednou za 10 let. Zvýšení uniformity a výnosů je tedy na úkor vzrůstu počátečních nákladů. [5]
Pokud tedy nevznikne v zemích profesionální sektor s osivem, kde půjdou spolehlivě pořídit i hybridní odrůdy, a nebude dostatečná kontrola nad jejich volným semenařením, kdy si farmáři budou rostliny pouze sami rozpěstovávat, co se stane? Nebudeme se stále víc odklánět od laboratorně, ale i experimentálně ozkoušených odrůd, které nám mohou vyřešit problémy s chorobami a škůdci? A jaký bude dopad na udržitelnost celého kávového průmyslu?