SpäťMagazín
Stefano Nodari: Díky sázce až na MS v Latte Artu

Stefano Nodari: Díky sázce až na MS v Latte Artu

Steffano je důkazem, že sázka mezi přáteli může změnit život. Když se vsadil se svou šéfovou, uměl sotva našlehat mléko a nakreslit jednoduchý tulipán. Netušil, že se za pár let dostane až na světové finále na Taiwanu.

7min
27. 02. 2025

Přenesme se zpátky do roku 2019. Právě tehdy se na kávovém festivalu a soutěži v latté artu v Egyptě vsadil Stefano se svou bývalou šéfovou.

„Řekl jsem jí, že za 4 roky budu na pódiu italského šampionátu stát já. A ona se mi smála…“ začíná vyprávět Stefano, který i dnes září nadšením. Byla to jen sázka a mohlo se na ni zapomenout. Přišel covid, šampionáty byly odložené a najednou tu byl rok 2022. „Pár měsíců před italskou domácí soutěží jsem se rozhodl zúčastnit,“ dodává.

Stefano ve svém živlu na italském šampionátu v latte artu

Dřina, dřina, dřina – a 9000 litrů mléka

Co začalo jako nevinná sázka se postupně proměnilo v každodenní dřinu. Byla to cesta plná obětování, tvrdé práce a nekonečných hodin strávených šleháním mléka.

„Trénoval jsem každý den, někdy i šest hodin v kuse. Byly dny, kdy jsem měl pocit, že už mi z toho opětovného šlehání vybuchne hlava,“ dnes už s úsměvem vypráví Steffano. „Na italskou soutěž jsem spotřeboval 2800 litrů mléka. A když jsem se dostal na mistrovství světa? 9000!“ 

Trénink latté artu ale nebyl jen o správném napěnění mléka, samozřejmě bylo potřeba připravovat i espressa, do kterých se kreslilo. „Používali jsme kávová zrna, která zbyla z italského šampionátu v pražení. Tam se napraží kila kávy, kterou by jinak vyhodili. Myslím, že jsem díky tomu získal okolo 60 kil kávy na trénink,“ popisuje Stefano. 

Stefano na latte-artovém šampionátu

Pouhý 1 rok tréninku a začal porážet šampiony

Cesta na vrchol byla jako jízda na horské dráze. Ještě v září 2022 Stefano horko těžko nakreslil tulipán, první soutěž absolvoval v listopadu, v lednu 2023 už stál na nejvyšším stupínku italského finále. A v listopadu téhož roku odletěl na Taiwan na mistrovství světa. „Bylo to šílené! Celé roky jsem sledoval tyhle borce na Instagramu, obdivoval jejich práci. A najednou jsme stáli vedle sebe a soutěžili o to, kdo vykouzlí nejlepší latte art na světě.“

Jenže nic nejde hladce. „Mléko. To byl kámen úrazu,“ povzdechne si. „V Itálii máme jinou kvalitu a hustotu mléka než na Taiwanu. Moje vzory nevycházely tak, jak jsem si představoval. Všechno bylo jinak,“ přiznává a v hlase jde stále slyšet zklamání. „Nebyl to můj nejlepší výkon, ale co... I tak jsem skončil mezi 20 nejlepšími na světě,“ doplňuje.

A co dál? „Letos soutěžit nebudu, ale dál – kdo ví? Mým snem je dostat se i na baristickou soutěž, ale to znamená nový tým, nové dovednosti, nové výzvy. A já mám výzvy rád.“

Únava po šampionátu byla veliká

Šampion, co kreslí srdíčka v Kafé Livigno

Víte, kde aktuálně Stefana najdete? V Kafé Livigno, ve výběrové kavárně malého italského města vyhlášeného lyžařskými středisky, které je díky nadmořské výšce oblíbenou tréninkovou destinací vrcholových sportovců. Zajímalo mě, jestli přijímají baristy jen na základě umístění v soutěžích. „To je jen náhoda,“ hlásí se smíchem Stefano, který po letech působení vystřídal head baristku Ariannu Peli, vicemistryni italského Baristy roku. 

Podobně jako v dalších výběrových kavárnách najdete na mlýnku jak hořčí, tak ovocnější espresso. „Italové milují malé hořké espresso, ale turisté, kteří sem jezdí, mají často chuť na něco jiného – filtr, cappuccino nebo prostě něco, co je překvapí,“ vysvětluje Stefano a přitom s citem kreslí jemný vzor do pěny svého cappuccina.

Pražit v nadmořské výšce? Úplně jiná liga

Livigno se nachází ve výšce 2000 m. n. m. „Kvůli tomu tu voda vaří už při 92 stupních,“ popisuje Stefano a zapíná konvici, aby mi to ukázal. „To zásadně mění celý proces pražení a museli jsme se naučit, jak s tím pracovat.“ Majitel kavárny Manuelo praží veškerou kávu přímo v Livignu. Přitom pražicí křivka zde vypadá úplně jinak. Zrna se totiž začínají spalovat mnohem dříve, než je obvyklé. „Prvních pár měsíců fungovalo stylem pokus-omyl, ale teď už ví, jak z kávových zrn dostat to nejlepší.“

Vrcholky Livigna – přes 2500 m. n. m.

Je to jen o kafi. V kavárně nenajdete žádné fresh džusy ani brunche. „Jde jen a jen o kávu. Žádné kompromisy. Chceme lidem ukázat, jak chutná opravdu dobrá káva – bez cukru, bez umělých dochucovadel. Prostě čistá esence kvalitního zrníčka,“ popisuje Stefano a má pravdu. Kavárna je spíše prodejnou kávy a kávových přístrojů a technologií s ukázkou, jak má káva chutnat. 

Takže až budete v Livignu, nezapomeňte se zastavit. Nejen na šálek špičkové arabiky, ale taky na kus řeči se Stefanem. Věřím, že pokud ho poprosíte, rád vám předvede své umění – a kdo ví, třeba si zase vsadí na další velký sen.

Fotografie: archiv Stefana Nodariho

7min
27. 02. 2025