Bylo chladné pařížské ráno. Za mraky pomalu vykukovalo sluníčko a já vystoupila na stanici metra République. Z každého kousku Paříže na vás dýchá historie a umění. Chvíli jsem si prohlížela obrovskou sochu Republiky, na které jsou vyobrazené všechny její hodnoty, a pak se vydala typickými pařížskými uličkami do kavárny Bonjour Jacob. Už z dálky bylo vidět, jak je oblíbená. Uvnitř to žilo. Objednala jsem si kávu a pozorovala ruch kolem sebe. Chvíli po mě dorazila i Anna, ze které zářila energie.

Tvoje knihy jsou především o kávě a kavárnách. Ale ta nejnovější je o vínu a vinárnách. Proč ta změna?
Protože je to perfektní pokračování. Svět vína je obrovský, ale i velmi blízký kavárenství. Lidé se v komunitě znají. Stejně jako barista představuje zákazníkům výběrovou kávu, someliér představuje víno. A nejen to – i pěstování, zpracování je podobné. Mají toho mnoho společného.
Mým hlavním nápadem bylo vytvořit knihy o výběrové kávě. Když jsem ale kávou začala kreslit, říkala jsem si: „Je to krása, ale co dalšího bych mohla použít?“ Kdybych kreslila jen kávou, začalo by to být monotónní. A tak jsem už v knihách o kavárnách začala používat různé přírodní barvy. Zkusila jsem zelenou matchu, žlutou kurkumu a další ingredience. A samozřejmě víno, protože – to znáte sami. Když si vínem polijete bílé triko, ty flíčky nejsou jen červené. Na triku najednou máte paletu odstínů – rudou, červenou, růžovou, fialovou… Různá vína mají různé barvy. A tak jsem to testovala. Nakonec z toho vznikla kniha o pařížských vinárnách.
Takže jsi prozkoumala vinárenskou kulturu v Paříži? To zní jako sen!
Stejně jako já vím vše o kávě, kamarádka ví všechno o vínech. Svěřila jsem jí výběr 30 nejlepších vináren. Protože v Paříži, to je samé: „Viva la France“ a vinárny jsou na každém rohu. Pro mě samotnou by bylo těžké vybírat.
A jak vznikl první průvodce pařížskými kavárnami?
Vždycky jsem byla závislá na kávě. A když jsem začala malovat kávou…
Začala malovat kávou – byl to experiment, nebo náhoda?
Popravdě, to dcera experimentovala s mou kávou. Protože jí bylo 5 let a v kavárně na zemi našla kartáček na zuby – a to si zapamatujte: Nikdy nevíte, co se stane v Paříži! Tehdy dcera řekla, že by chtěla kreslit. Byli jsme v kavárně a já byla najednou ve stresu, protože jsem s sebou neměla nic, čím by mohla kreslit. Tak ať si vezme mou kávu. Dcera si začala čmárat a mě to zaujalo. Hned jsem jí řekla: „Počkej, nech mě to taky zkusit.“ Díky ní jsem s tím začala i já. Teď jí je 12 a často hrdě říká: „To je můj koncept. Já jsem ho vymyslela.“
V té době už jsem znala spoustu úžasných míst. Vždycky jsem toužila vytvořit knihu o Paříži. Ale existuje milion knih o Paříži – ve všech jazycích. Ale když jsem začala malovat kávou, znala jsem všechny výborné kavárny byla jsem zamilovaná do Paříže. Najednou to do sebe zapadlo. Věděla jsem, co mám dělat: Musím vytvořit knihu o pařížských kavárnách a budu ji ilustrovat kávou. Objevila jsem tu skulinku, co čekala na mě.
Do první knihy jsem vybrala 30 kaváren a představovala jsem si, že pak udělám další edici o Berlíně, Madridu. Ale pak začal covid, válka… A ten nápad zatím padl.

Na sociálních sítích jsem ale zahlédla tvůj projekt „See you from your window“. Můžeš ho přiblížit?
To byl můj covidový projekt. Díky němu jsem celý covid „cestovala“. Lidé z celého světa mi posílali fotky toho, co vidí z oken. Myslím, že to bylo úžasné – a přemýšlela jsem i o tom, že bych to mohla přetvořit, dodělat a vydat. Uvidíme.
Pojďme ale zpátky ke kávě. Čím je technika kreslení kávou zajímavá?
Podle mě je nejzajímavější to, že je to reálný produkt. Určitě byste to měli vyzkoušet. Obraz bude navždy vonět kávou a když budete mít krizi, vždycky ho můžete olíznout.
Zahlédla jsem pár videí z workshopů – chápu to správně, že nejdříve používáš kávu a až následně tvoříš obrysy?
Můžete to udělat jakkoli. Můžete začít s kávou, nechat ji chvíli zaschnout, a poté udělat obrys, nebo naopak. Můžete kreslit prsty, štětcem, kartáčkem – čímkoli.
A tip pro děti – můžete použít kakao, jen ne s mlékem, ale s vodou. Ony si můžou kreslit pomocí prstů a klidně si je i olíznout. Nemusíte mít strach jako u chemických barev.

Jakou kávou běžně kreslíš? Čerstvou, tou starší, která už se nedá pít… ?
Dobře, tak já to prozradím. Nejlepší na kreslení kávou je instantní káva.
Aha! Tak na to ji vymysleli, ne na pití…
Ano, přesně! Protože ta pít nejde.
Zkoušela jsem všechny druhy kávy. Jednou jsem udělala test. Na stůl jsem si dala všechno možné – ristretto, espresso, filtrovanou kávu, kávu s mlékem, kravským i ovesným, s cukrem, s hnědým cukrem… Vzala jsem si štětec a šla jsem na to.
Když použijete kávu s mlékem, to mléko vám moc navlhčí papír. Kresba je pak trochu nechutná, rozleptaná. Rozpuštěný cukr zase lepil. Když používáte ristretto, espresso, tak barva je velmi průsvitná, jemná. I když použijete více vrstev, nedokážete vytvořit tmavší odstíny.
Ale pokud malujete instantní kávou, můžete si nadávkovat množství a tvořit různé odstíny. Když použijete méně kávy a více vody, získáte světlý odstín – a naopak.
Jsem fascinovaná. Ale aspoň k něčemu je instantní káva dobrá.
Víte, také piju pouze výběrovou kávu a občas soudím ostatní. Ale můj manžel pochází z velké rodiny a každý z jeho příbuzných si kávu připravuje jinak – tak, jak ji má rád. Pár příbuzných miluje Nescafé a když přijedou, tak se mě vždycky ptají, jestli ho mám – a vědí, že ho mám, protože s ním maluju. Tak jim ho připravím.
Francouzi mají speciální výraz „jus de chaussette“. Popisuje americké litry filtrované kávy. Znamená to „šťáva z ponožek“. Takže já už nesoudím, každý si vychutnává kávu po svém.
Kdy ses zamilovala do kávy?
Popravdě, když o tom přemýšlím, bylo to v době, kdy jsem ještě bydlela v Moskvě. Přímo v centru bylo jedno místo, kde jsem se prostě cítila dobře. Žádná výběrovka, ale něco mezi kavárnou a barem. Přes den jste tam mohli sedět, popíjet kávu a u toho kreslit nebo psát, večer pak poslouchat rock a dát si skleničku. Dnes už nefunguje, ale budu si ho navždy pamatovat.
A pak přišla na řadu výběrová vlna. První výběrová káva v Paříži, kterou jsem ochutnala, byla z KB Pigalle. Tam moje závislost začala.
Jakou kávu máš nejraději?
Mou nejoblíbenější je V60, kterou mi ráno připravuje manžel. Protože je herec a zároveň učí, tak někdy odchází z domu dříve, než vstanu. Asi jsem si vypěstovala svůj instinkt a když slyším, jak zaklapnou dveře, říkám si: „Je čas vstávat, káva je hotová.“
A pak taky – když byla moje dcera malá, vstávala šíleně brzo. Okolo 5. ráno. Pokaždé mě vzbudila a chtěla si hrát. Já ale byla šíleně unavená, tak jsem jí řekla, že nemůžu vstávat takhle brzo bez kávy. Ukázala jsem jí French Press – tady dáš kávu, zaliješ horkou vodou, počkáš, zatlačíš a naliješ. Po nějaké době, zase bylo 5 ráno a malá mě budí: „Mami, vstávej.” Mami!“ Rozlepila jsem oči, snažím se zorientovat a ona s úsměvem pokračuje: „Káva je hotová.“ Takže tohle je moje další oblíbená káva.
V kavárnách si ráda dopřeju ovesné latté.

Teď možná píchnu do vosího hnízda – ale Francouzi rozhodně nejsou pověstní dobrou kávou, spíš naopak. Jak to tedy je?
Začalo to asi před 10 nebo 15 lety. V celé Paříži tehdy mohlo být tak deset kaváren s výběrovou kávou. Teď znám 315 kaváren jen v centru. Po covidu začaly růst jako houby po dešti.
Scéna výběrové kávy začíná být úžasná. Je otevřená novým nápadům. Baristé jsou profesionální a zvídaví. Máme pařížský kávový festival, Paris Coffee Show. Kávová kultura rozhodně roste.
A na závěr – plánovala jsi, že budeš bydlet zrovna v Paříži, ve městě umění?
Když jsem tehdy odcházela do zahraničí, nikdy jsem si neříkala, že je to navždy. Studovala jsem filmovou školu v Moskvě a měla jsem kamaráda, který se sem přestěhoval. Lanařil mě a říkal, že jestli chci pracovat v uměleckém odvětví, musím to vidět. Tak jsem přišla do Paříže. Nejdříve jsem studovala filmovou školu, pak fotografii.
Ale kresba provázela celý můj život, takže nakonec to byl takový comeback. Opravdu mi připadá, že jsem našla ten poslední dílek skládačky.
Dokonce teď začínám provázet Paříží, abych předala dál vše, co o ní vím.
Zdroj fotografií a ilustrací: Anna Gorvits
Rozhovor byl publikován v printovém magazínu 05-2024.