Září je měsícem kávy a také v České republice se pravidelně konávaly nejrůznější kávové akce, než do toho loni vstoupila velká nejistota. Letos jsme byli všichni po létě nervózní, jestli akce budou nebo ne. Ale naštěstí se zadařilo.
Třeba hned první víkend v září se v Krnově konal už pátý ročník krnovského Coffee festivalu, který organizuje Šárka Bolstzká z kavárny Malé kafe. Počasí bylo fantastické, sluníčko svítilo a obloha byla v podstatě bez mraků. Lidí chodí na tuto akci rok od roku víc a musím říct, že pokud akce poroste tímto tempem, tak jí brzy Krnov nebude stačit.
K vidění a chutnání toho bylo opravdu hodně, přes desítku kávových stánků, slané i sladké dobroty, nealko, alko i výborné pivo, také pár stánků s nejedlými drobnostmi. Letos se navíc Krnov Coffee Festival spojil se Spolkem pro výběrovou kávu a SCA ČR a v rámci akce se uskutečnilo národní kolo českého poháru v Latte Artu, tedy kreslení mlékem do espressa.
Před kavárnou Malé kafe také vyrostlo pro tuto akci pódium, na kterém a u kterého probíhal další program. Už v pátek před zahájením hlavní akce se tady navečer v předprogramu srkalo kafe a ladily se chuťové pohárky na cuppingu a sensorickém workshopu. Od těch, co to stihli, jsem slyšela, že to byla velmi příjemná rozjezdová akce v komorním počtu zúčastněných. Prý byla poté i zajímavá afterparty s krnovskou Nachmelenou opicí, ale o tom se mi naopak zmínili všichni jen mlhavě.
V sobotu program u pódia pokračoval, v mnohem větším počtu opět proběhl cupping, tentokrát pod vedením Petry Střelecké z brněnské Industry. Ochutnávaly se, pokud si dobře vzpomínám, africké kávy z různých pražíren. Pro někoho to byl úplně první cupping, pro jiné oblíbená zábava, každopádně všichni vypadali spokojeně.
Na pódiu vystoupil i Jaroslav Kmenta, který sice určitě kávu pije, ale přijel do Krnova popovídat o svém investigativním psaní a politice, respektive práci s politiky. Po své přednášce podepisoval pod pódiem své knihy a bylo vidět, že je o ně zájem. Neustále obklopen lidmi si se všemi rád povídal a postupně rozdal vše, co s sebou měl.
Mezitím bylo na programu povídání o cestě zelené kávy, které vedli Kristýna Smudová z olomouckého Kikafe a Ondřej Petrus z Father's Coffee. Přiblížili nám, jak to chodí na kávových farmách, zmínili své cestovatelské zážitky i kulturní šoky, problémy, se kterými se potýkají jak farmáři tak pražírny a v závěru nutno říct, že by o tématu dovedli s přehledem mluvit ještě další hodinu nebo dvě, kdyby měli čas.
Před povídáním Jiřího Giesla ze Šumperské Pikoly ukázal své kousky i kouzelník a nutno říci, že měl ze všech největší publikum. Ale i Jirka si pak získal pozornost posluchačů líčením slastí a strastí kavárníka v menším českém městě. Kavárna a pražírna Pikola je jeho srdcovým projektem a svým přístupem a také designem už určitě inspirovala mnohé další.
K večeru už pak bylo rozhodnuto, kdo se stal letošním Latte Art šampionem a vyhlašování výsledků se neobešlo bez emocí. A to je krásné, vidět, že to soutěžící baví, že je to motivuje a doufat, že se vždy najdou další a další, kteří se nebudou bát jít se svou kůží (a schopnostmi) na trh. Vítězem se letos stal František Korekáč a už se určitě těší, až bude Českou republiku reprezentovat na světovém šampionátu, který by měl proběhnout příští jaro na WOC ve Varšavě. Tak doufejme, že to vyjde, my mu určitě budeme držet palce.
Během celého programu jste si ale od kávy mohli také odpočinout a to v odpočinkové zóně nebo zabavit své dětičky v dětské zóně (aby déle vydržely vaše popocházení mezi jednotlivými kávovými stánky). Bylo zde spousta míst k relaxaci, spousta her a aktivit pro děti a to vše díky spolupráci s řadou ziskových i neziskových organizací z Krnova a okolí. Takže kromě účastníků z řad milovníků kávy tento festival ocenily i rodiny s dětmi nebo náhodní kolemjdoucí.
A to je právě to, co si na takových akcích cením nejvíc, že spojují kávoznalce i nezasvěcené publikum, odtajňují taje kávy a šíří povědomí o rozmanitosti kávového světa. Je to jedna z možností jak my, spotřebitelé kávy, můžeme docenit a podpořit ty, kteří ji pro nás pěstují. Čím více lidí pochopí, jak dlouhá a náročná je cesta kávy od farmáře do šálku a kolika rukama musí projít, tím více z nás se nad svou kávou alespoň na chvíli zamyslí a v duchu jim všem poděkuje. A je jedno, jestli pijeme exkluzivní Geishu nebo obyčejnou Standartku.
Jestli jsem na něco zapomněla, tak mě omluvte, kolem třetí hodiny už jsem za sebou měla minimálně 6 šálků kávy a před sebou pár dalších. Určitě si ale nenechám ujít příští ročník. Jsem zvědavá, jak Šárka zvládne rozrůstání akce a co nového si pro nás vymyslí příště.