Lidé od pradávna rádi zkoumali přírodu kolem sebe. Objevovali léčivé účinky bylin i plodů. Zbavovali se různých neduhů, bolestí, snižovali horečku, přitom léčili jen pomocí tinktur, mastí či odvarů. Když ale přemýšlím o kávě, stále nechápu, jak to vůbec mohlo někoho napadnout. Urthnout plod z keře, zbavit ho dužiny, semena nechat usušit, opražit je, rozdrtit je a konečně – zalít horkou vodou a ten nápoj vypít. Pojďte se začíst do nejznámější legendy o tom, jak lidé objevili kávu.
Bylo, nebylo…
V malé vesničce ve staré Etiopii žil pastevec Kaldi. Bohužel zatím neměl vlastní rodinu, ale ve svém kmenu byl velmi oblíbený. Každý večer, když se všichni sešli u ohně, rád vyprávěl smyšlené příběhy. Kaldi každý den ráno vzal své stádo koz na pastvu, tam je hlídal a uvažoval, jaký příběh bude zase vyprávět večer. Aby se nenudil, chodil každý den jinam. Měl pár svých oblíbených pastvin, které střídal podle nálady.
Jednoho dne se rozhodl, že prozkoumá novou louku a zkusí jít o kousek dál než obvykle. Kozy jsou známé tím, že si rády vybírají oblíbené druhy travin, žerou různé byliny, okusují keře i stromy. Po ranní delší cestě ale Kaldiho přemohl spánek, probudil se, když už slunce bylo nízko. Rozespalý a trochu malátný se vydal na cestu zpátky. Zpočátku se probouzel a ničeho si nevšímal. Ale po chvíli… „To jsem blázen,“ říkal si, když pozoroval kozy. Většinou byly na cestě domů už pěkně unavené, ale ten den skákaly na zadních, tancovaly, honily se. Byly rozhodně živější než obvykle. „Co se to s nima stalo?“ přemýšlel Kaldi. Ten večer se ani nevydal za ostatními k ohni, ale celý večer pozoroval své stádo, které mělo neustále spoustu energie. „Musím to zjistit,“ pomyslel a rozhodl se, že další den se vydá na stejné místo znovu a záhadu rozdováděných koz rozluští.
Zdroj: AI via Canva
Ráno vzal Kaldi své stádo znovu na vzdálenější tajemnou pastvinu. Byl přesvědčený, že kozy musely sníst bylinu, kterou zatím neznal. Dorazili tam celkem brzo, Kaldi je pozoroval – a až odpoledne si všiml, že kozy okusují červené plody neznámého keře. Zajímalo ho to. Natrhal si pár červených bobulí a ochutnal je. Byly výborné! Sladké, šťavnaté a uvnitř s peckou. Pár jich snědl a pomalu se vydal na cestu zpátky. Normálně by byl po celém dni velmi unavený, ale dnes? Měl chuť běžet, tancovat, překypoval energií. „Že by ty bobule byly…“ když si uvědomil, co možná objevil, rozsvítily se mu oči dokořán. „Co když jsem objevil nový zázračný lék?“ Rozhodl se, že si tohle tajemství nechá chvíli pro sebe. Ani večer u ohně o tom nevyprávěl. Čas od času na tuhle pastvinu chodil a sbíral červené bobule, které mu dodávaly energii.
Po čase se ale přece jenom rozhodl a svěřil se místnímu knězi. Začal vyprávět: „Mé stádo koz před nějakou dobou objevilo keř, který jsem v životě neviděl. Rostou na něm červené lesklé bobule. Jen co je kozy snědly, začaly tančit na zadních nohách a veselit se. Ty plody jsem taky ochutnal. Mám po nich nevídanou energii a pocit, že mě nic nemůže zastavit. Pár těch plodů jsem vám přinesl, abyste je také mohl zkusil. Třeba by mohly někomu pomoct,“ ukončil své vyprávění Kaldi.
„Plody, které dodávají energii? Co je to za výmysl!“ rozčílil se kněz a vhodil plody do ohně. Kaldi se na ně díval a nebyl schopný přijmout, že mu kněz nevěří. Sklopil oči. Najednou se z ohně začala linout překrásná vůně. Kněz se nevěřícně podíval na Kaldiho a rychle pomocí několika klacíků vyhrabal z ohně plody. Zůstaly z nich pouze zrníčka. Kněz je vzal a uvařil. Objevil tak lahodný nápoj, který odpravdu dodával energii.
Kávových legend existuje mnohem víc
Známá je taky legenda o Omarovi, potomkovi Šejka Abou'l Hasan Schadeliho. Léčil různé neduhy pomocí modliteb. Jednou se ale neshodl s panovníkem a ten ho poslal do vyhnanství – do jeskyně v poušti, kde byl zanechán bez jídla a vody. Vedle jeskyně rostl keř s červenými plody. Traduje se, že Omar je nedříve zkusil sníst, ale byla velmi hořká. Proto zkusil zrna upražit, ta ale zase byla příliš tvrdá. Zkusil je rozdrtit a svařit z nich nápoj. Díky němu pak v jeskyni přežíval den za dnem a noc za nocí. Když to panovník zjistil, hned ho nechal povolat zpět a oblíbil si tento zázračný nápoj – lahodnou kávu.
Další legenda pak vypráví o šejku Bensaidovi, který při svých cestách po Etiopii objevil povzbuzující účinky neznámého nápoje. Po návratu domů Bensaid onemocněl a lékaři už nevěděli, co dál. Poslal je zpátky do Etiopie pro neznámé bobule. Nakonec ho opravdu vyléčily. Traduje se, že šejk pak opravdu považoval kávu za zázrak, a dokonce zavedl pití kávy jako povinnost před večerními modlitbami.
Káva jako svačina už od pradávna
Bohužel zatím nemáme žádný přímý důkaz, ale existuje mnoho náznaků, že africké kmeny znaly plody kávovníku už od pradávna. První kávu prý využívali domorodci z etiopského kmene Omoro. Na rozdíl od nás ale kávu nepili. Zrna smíchali s kozím tukem a výslednou směs žvýkali. Dodávala jim spoustu energie a síly. První doložené pití kávy je až z 10. století z oblasti Persie.
Vypadá to, že všechny legendy mají něco společného – Etiopii. I proto je považována za kolébku pěstování kávy a její odrůdy se dodnes řadí k těm nejlepším.