Jen stěží najdete většího kávového nadšence než Helenu Oliviero. Několikanásobná vítězka různých kávových soutěží, Q-Graderka a školitelka nás potěšila svojí účastní na letošním Two Coffee Champs, kde porotcovala a vedla workshop. Vítězové festivalových soutěží vyhráli kurz založený na senzorice espressa a filtrované kávy vedený právě Helenou, takže jsme si to nemohli nechat ujít a vyzpovídali jsme ji ohledně její kávové cesty. Jak vypadala?
Káva se v životě třicetileté Heleny objevila velmi brzo. Jako dívka si již na střední škole našla letní brigádu v kavárně v rodném Toskánsku v Itálii: „Vůbec mi nešlo o kávu. Nechtěla jsem být jen studentka, chtěla jsem být alespoň částečně nezávislá, vydělat si vlastní peníze. Káva pro mě tehdy byla jen prací,“ popsala své kariérní začátky. Nikdy se ale necítila být Italkou v pravém slova smyslu.
Krátce po dokončení střední školy proto odešla sama bydlet do Anglie. Ani tento krok neměl s kávou nic společného, chtěla prostě zkusit něco nového, jiného. Stejně jako Helenin přesun do UK, i ona sama na mě působí jako velmi impulzivní a spontánní žena, která chce nejvíc ze všeho objevovat a zkoušet nové. Nezávislost jí rozhodně nikdy nechyběla.
„V UK jsem si našla práci v italských delikatesách, protože italské speciality bylo něco, s čím jsem měla od dětství zkušenost. Tehdy jsem začala pociťovat, že o kávě vlastně chci vědět víc, když tvoří jeden z pilířů Itálie, odkud pocházím. A taky to bylo díky drobné neshodě s mým kolegou. Chtěla jsem být lepší než on a zjistila jsem, že káva se dá dělat jinak – lépe.“
Krok kupředu: školení
Přihlásila se na kurz přes školu Espresso Academy v Itálii, takže se kvůli kávě na čas vrátila do rodné země. Rozhodovacím faktorem pro ni bylo i to, že kurzy v Itálii byly o dost levnější a nabízely SCA certifikace. Po dokončení třídenního kurzu si Helena uvědomila, že ji káva opravdu zajímá. Naučila se našlehat mléko, malovat do cappuccina, objevila fascinující svět kávy, její rozmanité chutě a způsoby její přípravy. Kávové prozření přišlo ve stejnou dobu jako třetí vlna espressa.
„Na kurzu jsme se dva dny věnovali práci baristy a jeden den pražení. Když tyto dny intenzivního učení se skončily, z akademie mě oslovili, jestli bych jim nechtěla pomáhat. Souhlasila jsem a byl to pro mě velký skok v mé kávové kariéře. Začala jsem chápat, že káva a celkově kávový průmysl je jedno velké komplexní téma a že je hrozně moc věcí, které o kávě můžu vědět a znát. Učila jsem sama sebe, zatímco jsem učila ostatní.“
Ve svých dvaceti letech už byla Helena přesvědčená, že chce s výběrovou kávou pracovat dál a na vysokou školu, která byla původně jejím plánem, určitě nepůjde. Především v roce 2016 začala externě spolupracovat na rozšíření programu Espresso Academy a starala se o otevírání přidružených škol v zahraničí, kde školila jiné školitele nebo sama vedla kurzy.
Soutěže a úspěchy
Netrvalo dlouho a Helena začala s kávou soutěžit. Roku 2016 vyhrála Italian Turkish Coffee Competition (Cezve/Ibrik Championship). O rok později se umístila na třetím místě na italské soutěži v AeroPressu a rok na to vyhrála dokonce italský Cup Tasters Championship. Helena může mezi své úspěchy zařadit také získání titulu nejmladší ženy v Itálii, která získala obě certifikace – arabika a robusta Q-Grader –, čímž se stala certifikovanou degustátorskou kávy.
Před každou soutěží se Hlena pečlivě připravuje doma: „Musíte si ty kávy nejprve vyzkoušet, prověřit, jak chutnají, vyladit recepty,“ popsala. Při přípravách na soutěž v dělání kávy v džezvě trávila v učebně po školeních ještě mnoho hodin, hledala ingredience a zdokonalovala se v přípravě vybrané kávy. Před Cup Tasters trénovala dvakrát denně i doma, kde prováděla triangulaci vody (cílem je rozpoznat právě jeden odlišný vzorek vody z celkových tří vzorků).
Neustálé cestování a dva domovy
Helena vždycky milovala cestování. Již od útlého věku bydlela mimo domov, mimo vlastní stát, úplně sama. Těžké to pro ni ale nebylo, a to prý ani ze začátku. Díky své práci s kávou je stále na nohou.
Momentálně žije střídavě v Kolumbii a v Itálii. Do Kolumbie se dostala před koronavirovou pandemií, když hledala farmáře na dovoz kávy. Zamilovala se do něj a než se kvůli pandemii zavřely hranice, rozhodla se se svým – tehdy ještě přítelem – v Kolumbii zůstat.
Dnes je jejím manželem a mají spolu tříletou dceru Emmu Lunu. Docela nedávno se Helena rozhodla vrátit do Itálie – i kvůli své dceři.
„Kolumbie je skvělá, miluju to tam. Líbí se mi jejich zvyklosti, lidé jsou tam víc veselí, uklidněnější, pohodovější... prostě Latinská Amerika. Evropa je ale místem s více možnostmi. V Kolumbii bydlíme na farmě v horách a někam se odtamtud dostat je náročné. Vím, že v Itálii bude mít dcera lepší přístup ke vzdělávání i ke zdravotnictví. Dalším důvodem mého návratu do Itálie byla mentalita společnosti. V Evropě lidé zažívají kulturní mix lidí i názorů. Když si s někým nesednete, prostě to necháte být a posunete se dál. V Kolumbii, kde žijeme ve vesničce, je to hodně jiné. Člověk se tam někdy cítí zaseknutě a nemá moc prostor se nějak rozvíjet.“
Jako žena s malým dítětem a manželem však nependluje pouze mezi Itálií a Kolumbií, ale také hodně cestuje, často i s dcerou. Mnohdy je pro ni náročné platit za ni plnohodnotnou nezlevněnou letenku, a tak často využije maminku, která jí Emu Lunu kdykoli pohlídá. Jakožto školitelka a kávová degustátorka cestuje Helena proto, že ráda navazuje zahraniční spolupráce a předává svoje zkušenosti a dovednosti lidem z jiných států.
„Troufám si říct, že jsem si svou práci vytvořila sama – přesně na míru. Cestování mě pořád baví. Z Itálie jsem kdysi odešla, protože jsem chtěla mít jiný pohled na věci a na život obecně. Přišlo mi, že tak nejlépe poznám svět a nejvíc se naučím. Nešlo mi o cestování kvůli vzdálenosti, ale kvůli kulturnímu obohacení a kvůli poznávání lidí z odlišných kultur.“
Kávu si chce hlavně vychutnat
„Kávu si víc užiji, když v ní objevuji něco nového. Ráda si dám třeba i kafe ráno ke snídani, ale není to pro mě tak důležité. Chci zkusit všechno… když mi někdo nabídne kávu, řeknu ano – instantní, filtr, normální kávu, to, co lidé kde pijí… pro mě je káva neustálé poznávání. Špatnou kávu si chuťově neužiji, ale užívám si tu zkušenost z jejího vypití.“
Ze všeho nejradši má Helena cupping. Pro člověka, který se kávě věnuje, miluje ji, chce o ní vědět vše a užívá si ji jako chuťový zážitek je právě cupping ideální kávovou disciplínou.
Obrovský vliv na ni měla první účast v kurzu Barista Guild of Europe v Aténách, protože poprvé vstoupila do oblasti výběrové kávy a byla asi tři dny ve velmi úzkém kontaktu s mladou, mezinárodní a živou kávovou komunitou. Nějaký čas nato stála při otevření nové školicí pobočky v Egyptě. Na ten vzpomíná následovně: „Egypt na mě zapůsobil – nebylo možné tu vést kurz organizovaně, naučila jsem se tam dost improvizovat a nebát se. Bojovala jsem s tím, ale zvládla jsem to,“ říká.
Helena tak nadále pokračuje v tom, co ji baví a naplňuje. Je tak krásným příkladem toho, že ne vždy jsou to účinky kávy, co vás pohání kupředu a co vám dodává energii – šťastlivcům, jako je Helena, stačí kulturní význam, který s sebou káva a celý kávový řetězec nesou.
Káva je pro mě hlavně o lidech. Je to objevování kultur, příběhů a zážitků.
„Přála bych si, aby byla způsobem, jak zlepšit svět. Je to možnost propojení, je to takový kanál, způsob komunikace. Káva je můj způsob jak oslovit lidi a doufám, že jim pomůže k růstu,“ přiznává. My ti, Heleno, držíme palce, ať se ti v tom všem daří, a děkujeme za to, že jsi tak vzácným člověkem v naší komunitě.
Milí čtenáři, mějte oči nastražené! S Helenou nás čekají ještě dva příspěvky – rozhovor o roli žen v Latinské Americe a její vzpomínání na letošní Two Coffee Champs. Stay tuned!
Za vedení rozhovoru děkujeme Viktorii Surmové.
Fotografie: Ondřej Jarolím